Jak charakterizovat slovo pikle? Je to jako když se dva domluví, co vyvedou třetímu, který ale není této úmluvy přítomen.

Tato úmluva se může týkat pomoci, ale také zneužití, oslabení, zabití třetí strany, která nás provokuje svou jinakostí. Že není dobré vyčnívat nějak z řady, ze skupiny, z kolektivu se přesvědčili mnozí z nás již v době povinné školní docházky.

Ti nejslabší byli vždy ještě více oslabováni, zneužíváni a jejich psychika byla a je zabíjena těmi, kteří si na nich potřebují zvyšovat své sebevědomí. Jak je to možné? Ti, kteří jsou přesvědčeni, že jsou slabí, vůči těm chytrým, bohatým, v jejich očích krásným a mocným trpí komplexem méněcennosti.  Ke krásnějším a mocnějším mají potřebu se vetřít a přihřát se tak v jejich sféře vlivu.

Zcela jinak se chovají k těm, kteří jsou klidnější, uzavřenější a chytřejší, než jsou oni sami. Probouzí se v nich závist, zlost, nepřejícnost, agresivita a již je jen krok k tomu, aby byl tento školák šikanován a různými způsoby tak oslabován psychicky, fyzicky, duchovně a duševně. Spiklenci mu tak dávají na vědomí nepřijetí.

Je zvláštní, že v každé třídě se nacházel a určitě se nachází i dnes někdo, kdo reprezentuje výše popsané vzorky chování, jednání, vystupování žáků a nejen jich. Ano, způsob, jakým jednáme ve školách, si přenášíme do dalších životních etap i do dospělosti. Dnes se střední generace a starší spoluobčané diví, jak uvažují jejich děti. Diví se, že se jim jejich děti odcizily. V chování dětí se ale odráží také chování jednotlivých členů rodiny. Jak se rodiče skutečně chovali ke svým dětem? Dali jim všechno? Dali jim opravdu všechno, co mohli?

Dnes mohou mít staří lidé pocit, že se všichni spikli proti nim. Proč se to děje? Je možné, že ve výchově dětí chyběly emoce? Co chtěli rodiče od dětí? Dodržování řádu v podobě uklizeného pokoje, splněných úkolů, dobrých známek. Co děti dostávaly? Zabezpečení. Jaké? Materiální.

Kde je pocit pochopení, tolerance, sounáležitosti, empatie? Kde je komunikace? Čeho se dnes starým lidem nedostává? Komunikace, tolerance, pochopení, sounáležitosti, empatie. Dnešní mladá generace může využívat všechny možné i nemožné technologické výdobytky a tím, jak se chová, je mnohdy tvrdší, než byli jejich rodiče kdysi k nim. Jakými rodiči jsou či budou? Jak se budou jednou k nim chovat jejich děti?

Když se zamyslíme, pikle jsou všude kolem nás a tak jsme donuceni, ač bychom se tak chovat nechtěli, používat je ve svém chování a jednání také. Proč? Pikle jsou donuceni kout všichni, kteří se ocitnou ve válce a vymýšlejí způsob boje, který nemusí být útočný.

Pětibojař Svoboda učinil v médiích prohlášení, které začínalo větou: „První obětí válečného konfliktu je pravda, máme spoustu informací, někdy protichůdných.“

Nevím, proč následně autor tohoto prohlášení dostal takový mediální kartáč, ale pokud budete rozhovor tohoto atleta dohledávat, úvodní větu neuslyšíte. Byla vystřižena. Pikle vytváří, kuje každý, kdo se ocitne ve válce a chce ji přežít. Pikle se také dají přeložit jako taktika. No a jak to máme my v životě? Jak jsme to měli ve škole? Nezalhali jsme někdy z taktických důvodů, abychom byli ušetřeni výtek, výprasku, trestu? A nelžou nám i politici ve svých předvolebních kampaních z taktických důvodů? Dodržují vždy svůj volební program?

V jakém válečném konfliktu jsou naši politici, že mají potřebu nám lhát? Lžou nám občanům, protože z nás mají strach? Když někdo kuje pikle za zády druhého, nevěstí to nikdy nic dobrého. Na zemi přestanou propukat válečné konflikty v okamžiku, kdy každý z nás – lidí žijících, obývajících tuto planetu, převezme odpovědnost za své činy a přestane vyprodukovávat další a další lži, přestane kout pikle, přestane se bavit a vydělávat na neštěstí druhých.

Jak se může chovat společnost na základě zfalšovaných skutečností? Lež produkuje jen a jen další lži. V dětství jsme se učili, že lež má krátké nohy a jednou vše praskne. Co myslíte, jsme tak ulhanou společností, že to v ní již začíná praskat? Už vychází pravda na povrch?

V dnešní mediální době se lži šíří mnohem rychleji než dříve, ale také se daleko rychleji šíří protiargumenty. Člověk se opravdu často nemůže vyznat v tom, kde je pravda a kde je lež. Nápověda je zcela jasná – pravda je blokována. Lež si namlouvá, že když pravdu zablokuje, zabrání tomu, aby praskla. Je tak naivní, že si neuvědomuje, že kdyby tak nečinila, bude to mít nezaujatý pozorovatel velice těžké, aby se rozhodl, co je pro něho pravdou. Ještěže je ta lež tak naivní.

Pokud chceme žít ve zdravé a upřímné společnosti, přestaňme kolem sebe i v sobě šířit lež.

Foto: Ivana Šmucrová