(25. 5. 1884 Kožlany – 3. 9. 1948 Sezimovo Ústí) Kdo byl Edvard Beneš? Jakým člověkem opravdu byl? Takové otázky jsem si pokládala, když jsem začala studovat jeho život. Pomocníkem mi byly nejen knihy, které historici napsali o jeho osobě, aby čtenářům přiblížili jeho pracovní nasazení a s tím související vypětí, ale četla jsem i knihy, které napsal on sám. Přemýšlela jsem při tom o […]
V souvislosti s faktem, že v září uplyne osmdesát let od úmrtí T. G. Masaryka jsem si uvědomila, že nevím nic o jeho životě a už vůbec nic o jeho smýšlení. S jistotou vím pouze, že žil a byl naším prvním prezidentem. Víc informací jsme na základní škole v sedmdesátých letech minulého století nedostali. Jsou na tom současní žáci základních škol lépe? Přiznávám, že nevím.
Přemýšlela jsem o tom, milý čtenáři, jak započít mé druhé zamyšlení o osobě T. G. Masaryka. Při četbě některých literárních děl, obírajících se jeho životem, si ho můžeme idealizovat – a pak utrpíme psychickou ránu, když se od kohosi dovíme, že nechal v době své prezidentské funkce střílet do lidí. Je to ale pravda?
Ve svém třetím zastavení se chci zamyslet nad T. G. Masarykem, člověkem, který na sobě celý život usilovně pracoval, aniž kdy považoval za nutné ustoupit od svého přesvědčení a vysokých mravních zásad. Ke všem problémům, které tehdy přinášela doba a život sám, se stavěl zcela přirozeně, jak mu kázaly jeho morálka, etika, svědomí.
Právě začínáte číst zamyšlení čtvrté a poslední. Při studiu života a díla T. G. Masaryka mne zaujalo jeho dílo „Sebevražda jako masový sociální jev přítomnosti“. Na internetu se o tomto díle dočtete, že se v něm Masaryk zabývá vzrůstajícím počtem sebevražd v moderní společnosti jeho doby. Snažil se tento jev analyzovat a vysvětlovat.