Abychom mohli někoho soudit, musíme ho nejdříve znát. Můžeme o někom říci, že ho známe? Známe my vůbec sami sebe? Což se vám v životě nestalo, že jste byli vlastním jednáním překvapeni? Pro poznání takové osobnosti, jako byl Edvard Beneš, musíme nejdříve něco udělat. V našem případě stačí, když si přečteme dvojdílný svazek Edvard Beneš, Politická biografie českého demokrata. Autorem je PhDr. Jindřich Dejmek, DSc. Jak dlouho […]
Čapek: „Chce-li někdo říci o politických stranách v demokracii něco hrozně strašného a hanlivého, řekne, že jsou církevnické. Po jisté stránce je to pravda: politické strany jsou fanatické, nesnášenlivé, omezené, zarputilé, bojovné a pitomé jako církve. Ale po jiné velmi podstatné stránce jsou docela nepodobny kterékoliv církvi na světě, včetně církvím lidožroutským, nejsou totiž ani za mák slavnostní, obřadné a zkrátka církevnické. Církev jest pospolitost; a […]
(25. 5. 1884 Kožlany – 3. 9. 1948 Sezimovo Ústí) Kdo byl Edvard Beneš? Jakým člověkem opravdu byl? Takové otázky jsem si pokládala, když jsem začala studovat jeho život. Pomocníkem mi byly nejen knihy, které historici napsali o jeho osobě, aby čtenářům přiblížili jeho pracovní nasazení a s tím související vypětí, ale četla jsem i knihy, které napsal on sám. Přemýšlela jsem při tom o […]
(25. 5. 1884 Kožlany – 3. 9. 1948 Sezimovo Ústí) 3. září 2018 uplynulo sedmdesát let od umrtí druhého československého prezidenta dr. Edvarda Beneše. Zemřel jen půl roku po tom, co se v únoru 1948 ujali moci komunisté. Čtyřicet let totalitního režimu se značně podepsalo na paměti národa. Myslíte si, že se pohled na život, dílo a práci Edvarda Beneše po sametové revoluci změnil? Kolik údajů […]
Čapek: „Kompromis neznamená učinit tolik, co mohu, nýbrž učinit co možná méně, než bych mohl. Kompromis znamená, že to mohlo dopadnout ještě všelijak jinak. Kompromis není přesná výslednice sil; kompromis není „zlatý střed“, neboť se pohybuje v širokém poli možností. Vede-li inženýr dráhu, nevede ji přes vrchol hory, nýbrž oklikou po jejím úpatí. Tato oklika není kompromis mezi přímostí tratě a výškou hory; je to prostě […]
Čapek: „Praví se, že když jsme si nevládli ve státě, vládli jsme si aspoň v obcích, a to že nás chválabohu udrželo při životě. Zdá se však, že nyní, když si vládneme ve státě, si poněkud méně vládneme v obcích a krajích. Komunální politika většinou rezignovaně odumírá na malé poměry. Lokální ctižádost přestává existovat, tak jako už neexistuje a neroste ivančický chřest.
V souvislosti s faktem, že v září uplyne osmdesát let od úmrtí T. G. Masaryka jsem si uvědomila, že nevím nic o jeho životě a už vůbec nic o jeho smýšlení. S jistotou vím pouze, že žil a byl naším prvním prezidentem. Víc informací jsme na základní škole v sedmdesátých letech minulého století nedostali. Jsou na tom současní žáci základních škol lépe? Přiznávám, že nevím.
Přemýšlela jsem o tom, milý čtenáři, jak započít mé druhé zamyšlení o osobě T. G. Masaryka. Při četbě některých literárních děl, obírajících se jeho životem, si ho můžeme idealizovat – a pak utrpíme psychickou ránu, když se od kohosi dovíme, že nechal v době své prezidentské funkce střílet do lidí. Je to ale pravda?
Ve svém třetím zastavení se chci zamyslet nad T. G. Masarykem, člověkem, který na sobě celý život usilovně pracoval, aniž kdy považoval za nutné ustoupit od svého přesvědčení a vysokých mravních zásad. Ke všem problémům, které tehdy přinášela doba a život sám, se stavěl zcela přirozeně, jak mu kázaly jeho morálka, etika, svědomí.
Právě začínáte číst zamyšlení čtvrté a poslední. Při studiu života a díla T. G. Masaryka mne zaujalo jeho dílo „Sebevražda jako masový sociální jev přítomnosti“. Na internetu se o tomto díle dočtete, že se v něm Masaryk zabývá vzrůstajícím počtem sebevražd v moderní společnosti jeho doby. Snažil se tento jev analyzovat a vysvětlovat.