Omezenost člověka nemusí být vždy jen v pohybu, jak si často myslíme. Omezenost může být také na úrovni myšlenkové a emocionální. Neřekla bych, že omezenost je totéž, co je jednoduchost. Je dnešní společnost jednoduchá, nebo omezená? A my jsme jednoduší, nebo omezovaní?

Každý člověk je omezován, ovlivňován přírodními podmínkami, ve kterých žije a na které se aklimatizuje již od dětství. Zásadní vliv na něho má rodina a společnost, ve které vyrůstá – tedy školka a následně škola. Tomuto omezování se říká výchova.

Jak kolem sebe vidíme a sami jsme na sobě zažili, je toto omezování značně individuální a je také dáno omezeností rodiny a celé společnosti. Dítě napodobuje, kopíruje a přebírá postoje nejbližší rodiny ke svému okolí a společnosti. Jsme všichni lidé a máme všichni určitou důstojnost. Přesto někteří z nás mají potřebu pokořit a ovládat ostatní. Klíčovou roli hraje, zda k tomu mají možnosti.

Co jsem to vlastně napsala? Všichni máme svým jednáním, vystupováním, komunikací vliv na chování ostatních. Jednáme v přímé úměře s úrovní svého společenského postavení.

Matka v domácnosti má jiný vliv na společenské dění, než učitel, ředitel firmy, moderátor v médiích, poslanec, člen vlády nebo prezident. Platí, že čím vyšší je jejich postavení, tím větší mají sféru vlivu? Platí přímá úměra také v jejich omezení a omezenosti? Platí také to, že čím více jsme omezováni, stáváme se omezenějšími?

Vzpomínám si na jednu kamarádku, učitelku. Když jsem s ní šla jednou na plavání do městského bazénu, byl to zážitek. Již po cestě mě upozorňovala, že se mám při přecházení silnice rozhlédnout, zda nejede auto. V šatně pak po mně kontrolovala, zda mám dobře zamčenou skříňku s věcmi. Aniž si to uvědomujeme, naše práce nás poznamenává.

Pokud má člověk všeobecný rozhled, vypovídá to o něm, že má široký záběr zájmů. Zatímco dříve museli mít odborníci velký objem znalostí a myslet v souvislostech, dnes jsou vytvářeny nové obory, které se specializují vždy na určitý problém, část v daném oboru. A také jsou tímto způsobem vytvářena nová pracovní místa s vyšší kvalifikací. Umí ale takový odborník specialista myslet v širších souvislostech? Může mít velký vliv, ale omezený rozhled.

Proč máme nedostatek všeobecných lékařů? Specializované obory ovšem nevznikají jen na poli medicínském, ale například také ve stavebnictví, v projektování staveb.

Zajímavostí a obrazem dnešní společnosti jsou programy na našich televizních obrazovkách. Mládež přechází na sledování sociálních sítí a ti věrní výše uvedenému médiu mají možnost sledovat pořady o vaření, kriminální seriály a seriály z lékařského prostředí. Úroveň těchto nově natáčených seriálů klesá. Ještěže existují soutěže, ve kterých mají možnost „obyčejní“ lidé vystoupit, ukázat své dovednosti a tvořit tak televizní zábavu. Na základě obrazu naší společnosti, vytvářeného médii, to vypadá tak, že žijeme jen proto, abychom jedli a následně byli léčeni z toho, co jíme. Asi nemáme nic jiného na práci než dělat hlouposti, které se zvrtnou v kriminální činy. Divím se, že nebyl natočen seriál z armádního prostředí. V tomto směru nám ale momentálně bohatě postačí zprávy z bojiště na Ukrajině nebo v Izraeli. To ale není zábava, nýbrž tvrdá realita.

Ve všech pořadech o vaření nejde ani tak o zdraví nás, sledujících tyto pořady, ale o propagaci potravin a různých technologií a zařízení potřebných k jejich realizaci. Samozřejmě je zde zpopularizována i postava kuchaře, ale kdo má možnost se s ním setkat osobně?

Přepadla mne myšlenka, že jsou prostřednictvím médií prezentována povolání podporovaná, financovaná státem. Co nám mají média podsouvat? Jak se dnes žije drobným živnostníkům? Jak se žije dělníkům v továrnách?

Současná televizní tvorba není a zároveň je ukázkou dnešní doby. Její výpovědní hodnota je ale značně omezená. Je omezovaná?

Je stejně omezovaná a omezená jako náš pohled na dnešní dobu, na současnou situaci nejen ve společnosti, ale i v rodinách? Kdo jiný tvoří současnou společnost než rodiny? Nebo je tomu jinak? Jaké informace může mít člověk – jednotlivec, když nezná pravdu, protože nemá přístup k informacím?

Přístup k pravdě mají jen vyvolení. Mají ale opravdu přístup k pravdě? Kde je záruka, že tyto elity hrají mezi sebou čistou hru? Před druhou světovou válkou jsme se i my, tedy tehdejší obyvatelé našeho státu, naši předkové, včetně vládních představitelů, mohli přesvědčit o tom, že ti, kteří se tváří jako přátelé, skutečnými přáteli nejsou. Mnohdy i to zdánlivé přátelství a naše naivita mohou být později viděny jako naše cílené směřování tam, kam nás onen „přítel“ potřebuje dostat, aby nás mohl následně zneužít.

V době covidu a v poslední době vlastně neustále máme možnost se více přesvědčovat o tom, jak naivní jsme byli v roce 1989, v době bezprostředně po sametové revoluci. Představovali jsme si to, co přijde, růžově. Nyní máme stále více možnost si uvědomit, jak tuto zemi prostupuje korupce. Nedělejme si iluze o Západu. Celá Evropa je prostoupena tímto korporátním fašismem, jehož úkolem je kulturní rozpad Evropy.

Foto: Ivana Šmucrová