Byla, jsou a vždy budou platit určitá pravidla chování, která vypovídají o morálce, empatii, emocionalitě, etice, citlivosti člověka, rodiny, společnosti, národa, státu, kontinentu a také lidstva.

Pokud bychom všichni dodržovali desatero z bible, nemohly by být na světě války, vraždy a veškeré to napětí, které vrcholí bojem. Ale lidé se neopírají jen o bibli, ale třeba i o korán. Takže již v tomto směru je společnost rozdělena, neboť každý člověk, rodina, společnost vyznává jinou víru. Myslíte, že je vždy víra propojena s politikou? I duchovní jsou jen lidé. Proto se i oni liší v pohledu na stav člověka, rodiny, společnosti …

A právě oni měli v minulosti křesťanských zemí a v mnohých zemích dosud mají, možnost a moc ovlivňovat myšlení lidí, ač nemají vždy přímou vazbu na politické dění. Je v zemích, kde jsou lidé daleko více vedeni k víře, mládež empatičtější, citlivější, morálnější vůči starým lidem a nejen vůči nim? Jsou tam lidé ohleduplnější k sobě navzájem? Jsou lépe schopni spolupráce?

Tam, kde končí morálka, etika, empatie nastupuje zákon. Kdo tvoří zákon? V historii to byli císařové, králové, ale specifická pravidla vytvářeli na svých panstvích také rytíři, šlechtici, statkáři … tedy ti, kteří měli možnost někoho ovládat, měli nad někým moc. Posledně jmenovaní se ocitali na žebříku moci uprostřed. Vždy byl někdo nad nimi, kdo jim velel, kdo je ovládal, kdo jim v jejich očích ubližoval, křivdil, a oni byli vždy lační po větší moci. Všechny své pocity přenášeli na ty bezmocné, které oni ovládali, nad kterými oni měli moc. Na to, zda je jejich chování etické, morální se nikdo neptal. Oni a ti nad nimi měli moc, a tedy i právo měnit pravidla hry. Větší moc získávali domluvenými sňatky nebo dobyvačnými válkami.

Co znamenal život obyčejného člověka pro toho, kdo měl nad ním moc? Obyčejný člověk je pouze jedním číslem v celkovém počtu obyvatel této planety, číslem v počtu obyvatel státu, národa, kraje, města či vesnice. Číslo je mu přiřazeno již při jeho narození a s ním také umírá. Jak snadné je vygumovat číslo ze seznamu? Jak snadné je zničit jeden lidský život? O tom vypovídají i současné války, o tom vypovídá bezpráví, kterého se dopouštějí mocní tohoto světa – tedy, kteří mají moc a tedy pocit, že mají i právo zasahovat do života každého člověka na této planetě.

Všechny války, které jsou rozpoutány na této planetě, jsou válkami o moc. S probíhající globalizací světa tyto války souvisejí s cílem získání globální moci a tedy i práva rozhodovat o životech lidí na této planetě. O tuto moc bojují ti nejmocnější z mocných všemi možnými i nemožnými prostředky. Co pro ně může znamenat život jednoho člověka? Umožňuje jim současná technologická revoluce? Mají lidé moc? Má moc člověk jako jednotlivec? Byla lidu vzata moc? Mají mocní tohoto světa zájem na tom, aby se lidé sdružovali? K čemu slouží války? Rozdělují svět, ničí vztahy mezi státy, národy, rodinami, lidmi? Oslabují nás hádky? Proč tedy není zájem, cíl současné společnosti mocných tohoto světa hledat společná řešení? Probíhá mezi nimi válka o moc? Probíhá skutečně?

Jak jsem se dočetla v knize Svět křivých zrcadel, bojovali proti sobě ve Vietnamu sovětští a američtí vojáci, ale v této době nepoužil Sovětský svaz proti USA informaci, že američtí kosmonauti údajně nebyli na Měsíci. Kdo chce vědět víc, může si tuto knihu přečíst. Jaké úmluvy byly tehdy mezi těmito velmocemi? Do jaké míry mají tendence ovlivňovat světovou politiku tyto dvě velmoci? Když se dva perou, třetí se směje.

Nevymkla se Čína kontrole? Dnes je to země s největší armádou světa. Tuto sílu jí daly západní ekonomiky, západní globalisté, západní korporace, továrníci, podnikatelé, obchodníci v honbě za větším ziskem, když do této země stěhovali své firmy, továrny a této zemi tak zcela dobrovolně odevzdávali své know-how. Byli tak nenasytní, že si neuvědomovali, že lidé v Asii mají jinou mentalitu, než mají Evropané? Neuvědomovali si, že jsou pro nás nečitelní? O tom vypovídá nejen jejich řeč, ale také písmo.

Četla jsem knihu Made in Čína, která vyšla v roce 2009. Autorem je Paul Midler. Americký obchodník v ní vypovídá, jak složité je obchodovat s Číňany. Jak dokáží obchodníka zmást. Stalo se, že šel dojednávat obchod a chtěl navštívit továrnu, ve které se daný předmět bude vyrábět. Čínský „továrník“ si za tímto účelem pronajal halu, stroje, sehnal lidi a pro obchodníka sehrál divadlo. Obchodník si v továrně něco zapomněl. Když se vrátil, stroje již v hale nebyly. Dalším případem, na kterém byla ukázána výrobní a obchodní spolupráce s Čínou, byla výroba šamponů pro USA. Ze začátku Číňané dodržovali kvalitu, ale čínská strana chtěla také mít větší a větší zisky. Začala tedy šetřit i na tloušťce plastového obalu do takové míry, až se stal materiál křehkým a v letadle lahvičky popraskaly. O kvalitě samotného šamponu se nedá hovořit, protože ta není kontrolována žádnou stranou. Jednou obchodník viděl, jak do šamponu při jeho výrobě noří ruce člověk s atopickým ekzémem. Ptal se tedy, co by se stalo, kdyby přišla kontrola. Odpověď: dělníka by schovali. Šampon je stejně ještě ošetřen modrým světlem, což bylo myšleno tak, že šampon projede místností, která je osvětlena modrou žárovkou. Taková byla Čína ještě po deseti letech, kdy tam americký obchodník působil. Výrobce kontrolu kvality neprováděl, stejně tak ji nenechal provést obchodník, neboť by mu z peněz, které obchodem vydělá, nic nezbylo, a obchod? Obchody v USA kontrolu výrobků a jejich kvality rovněž neprovádějí.

Jak funguje obchodní právo u nás? Jaká etika, jaká morálka funguje v našich obchodech, v obchodních transakcích? Je zde vše v pořádku? Jak je možné, že je do obchodů zavezeno závadné maso a média tuto informaci podají v okamžiku, kdy je již vyprodané a zákazníci ho zaručeně snědli? Jak funguje hygiena z hlediska kontroly nezávadnosti potravin a také z hlediska hygieny prodeje? Není některým obchodníkům tolerováno to, co by jiným neprošlo? Je rozdíl, když nakupujete ve městech nebo na vesnicích? Nenakupujete již předražené zboží v korporátních prodejnách typu Lidlu, Penny, Kauflandu … Jsou tyto prodejny skutečnými tvůrci cen? Mimo ně existují malé obchody, které jsou většinou ve vlastnictví našich vietnamských spoluobčanů.  Ti zde také nakupují, aby již jednou daněné zboží prodávali ve svých obchodech s patřičnou přirážkou. Zaplatíme tedy DPH dvakrát? Zákazník má volbu, má možnost vybrat si svého obchodníka. Má ale na výběr? Dovolili jsme vlastní pohodlností a psychologií prodeje zničit naše původní obchody. Kdo by ale kdysi nepodlehl nižším cenám v korporátních prodejnách?

Byl to cíl? Koho? Čí? Stejně tomu je s našimi továrnami, které uvízly v rukách nadnárodních řetězců firem. Velice snadno jsou uzavírány a výroba je přestěhována jinam, když si to uminou vlastníci, akcionáři. Právo stojí na jejich straně, neboť náš stát, my jsme jim to prostřednictvím našich volených zástupců umožnili. Kde je etika, kde je morálka vlastníků oněch rušených firem? Lidé, které dosud zaměstnávali, jsou jen čísly na soupisce zaměstnanců. Kde byla etika, morálka těch, kteří po sametové revoluci měnili naše zákony a umožnili naši republiku rozdělit a rozprodat po malých kouscích? Měli k tomu mandát? Umožnili jsme to? Byla to naše slepota nebo pohodlnost, která byla neochotná jít a nastavovat hranice? Bylo to naše nízké sebevědomí a víra, že ti, kteří byli u moci, vědí, co dělají?

Dnes sklízíme to, co jsme zaseli. Jsme spoutáváni předpisy, normami, zákony a cizinci a jejich firmy hospodaří na naší půdě, s našimi energiemi. Když odejdou, zůstává po nich zničené území, neboť tam, kde stála kdysi továrna, se půda po jejím zbourání již obdělávat nedá.

Foto: Renata Veselá