V dobách minulých i v té současné v souvislosti s přírodními jevy a nejen nimi je prověřována lidská solidarita, lidská povaha. Stejně tak ale lidskou povahu prověřuje hospodářská krize a válka.

Každý člověk prochází během svého života obdobími, která jsou klidná, pohodová, a také údobími vysloveně kritickými. Tato období prověří nejen jej osobně, ale také jeho bezprostřední okolí. V těžkém životním období přátele ztrácíme, abychom nové získali. Koho ztrácíme? Ztrácíme ty kolegy, přátele, sousedy, kamarády, kteří nám v tomto období nechtějí pomáhat, nechtějí tímto obdobím procházet s námi. Proč? Bojí se této zkoušky? Odmítají dávat, aniž by sami také dostali? Co mohou dostat od člověka, který právě přišel o vše? Co mohou získat od člověka, který bojuje o holý život? Nic a přece všechno. Získávají obrovskou školu života v praxi, kterou nemůžou nikde jinde získat, zaplatit ani uplatit.

Člověk poznává sám sebe v situaci, kterou nemohl jindy v běžném životě zažít. Je to prověrka jeho emocí, vlastností, znalostí, dovedností a charakteru. Taková zkouška se penězi nedá zaplatit. Odcházejí právě jen ti, kdo očekávali materiální zisk, který v tomto případě není realizovatelný.

V tomto období jsou vidět zcela zřetelně ti, kteří jednají srdcem, nikoli jen hlavou. Neštěstí může společnost stmelit, ale také rozdělit. Jsou neštěstí, která jsou nepřehlédnutelná a emocionálně zasáhnou celou společnost. Takovými jsou povodně, ale také rozsáhlé požáry či zemětřesení, kdy jsou ti, kteří pomáhají, viditelní.

Tito lidé pomáhají nést druhým jejich neštěstí, aby bylo snesitelnější. Nikdo ale nemůže nešťastníkům vymazat z paměti zkušenost, kterou právě zažili, zkušenost, která jim změnila život, ale také zkušenost, která jednou provždy změnila i je. Pohled na podobné přírodní apokalypsy změní životy všech, kteří jedou do těchto míst pomáhat. Naučí je to pokoře? Naučí je to skromnosti? Naučí je to empatii?

Moderní technologie nám pomáhají odstraňovat následky škod, pomáhají zachraňovat lidské životy – viz varování meteorologů, nebo práce IZS. Nebyly by tyto katastrofy menší, kdyby člověk byl skromnější a nepodléhal tolik trendu modernizace našeho života? Netýká se to jen našeho státu, tohoto kontinentu. Je to celosvětový problém, celosvětový trend, ale také celosvětový nátlak na společnost, aby více utrácela, více spotřebovávala. Na této spotřebě ale vydělává jen hrstka lidí. K čemu jsou lidem, kteří právě byli zasažení povodněmi, jejich platební karty? Mnohým odplavali jejich miláčci – automobily. K čemu je jim jejich osobní identita v mobilu, když mají problém si mobil dobít? A nesmíme zapomenout, že energetickým výpadkem jsou postiženi i ti, kteří byli tragédie ztráty, zničení majetku ušetřeni.

Pamětníci vzpomínají na dobu, kdy toky řek byly pravidelně čištěny. Ze dna vysátý písek a kamení byly využívány k výrobě panelů. Víme ale my, co všechno se nalézá na dně řek, nádrží a přehrad? Co všechno je člověk schopen do vody odhodit jen proto, že to tam není vidět?

V zimě, když řeky zamrzaly, byla dna jejich koryt vyčištěna krami, které ho vydřely. Člověk při své potřebě ovládat přírodu měl tendence měnit tok řek a jejich koryta narovnávat.

Celá planeta je nemocná a my se dopouštíme stejné chyby, jako při léčení nemocí nás lidí, že totiž řešíme následky nemoci, nikoli příčiny. Jsme špatnými hospodáři, špatně se staráme o svá těla i o prostředí, ve kterém žijeme. Jsme zcela lhostejní?

Strach, pohrdání, ponížení, závist, zneužití – takové a další emoce a chování lidí ovlivňuje naše těla, naši psychiku a prostřednictvím každého z nás společnost a v konečném důsledku také přírodu. Krize nás přivádí opětovně k sobě, k zamyšlení nad sebou, nad svým životem, jeho smyslem – mění nám život. V důsledku těchto změn měníme společenství lidí, mezi kterými jsme se dosud pohybovali, a nacházíme nové přátele.

Mezi lidmi, kterým letošní povodně zničily jejich majetky, vznikne sounáležitost i závist. Záleží na tom, do jaké míry jsou jejich majetky povodní zničeny, jak rychle budou domy vyklizeny a opraveny, do jaké míry bude fungovat spolupráce. I když se dá říci, že například osmdesát procent vesnice je povodní poznamenáno, každý dům je jiný, každý dům je vodou jinak narušen a každý majitel se tak ocitá na startovací čáře, ale každý má jiné podmínky. Přesto zde budou vznikat nová přátelství mezi postiženými lidmi a dobrovolníky. Postižení jsou a budou vděčni za každou pomoc.

Dobrovolníci jsou pak lidé se srdcem na dlani, kteří určitě nejsou lhostejní a pohodlní. A ten pocit, že člověk pomáhá a postižení lidé jsou za pomoc vděční, je pocit, který je k nezaplacení, neboť se nedá popsat. Ten se musí prožít. Ne všichni mohou jít do postižených oblastí pomáhat. Pomoci ale mohou i jinak – darem peněžním nebo hmotným. Mnozí ale namítnou, že jim by také nikdo nepomohl, kdyby potřebovali. Nikdo jim prý v životě nedal nic zadarmo. Je to správný přístup? Akce vyvolává reakci.

Foto: Ivana Šmucrová