Zatímco ve své první knize „Myšlenky“ jsem srovnávala 18. a 19. století se současností, v této se se mnou ocitnete ve století dvacátém. Zamýšlím se nad vývojem naší společnosti a snažím se, abyste si i Vy uvědomili, kdo jste, jaký život žijete a jak smýšlíte.

Během četby děl Jana Nerudy a Karolíny Světlé, z kterých jsem čerpala při psaní své prvotiny, jsem si uvědomila, že jejich doba byla krutá – a přesto dokázala být i laskavá. Dokážeme to ale říci až s odstupem staletí, při zpětném pohledu. Asi to tak neviděli lidé, kteří v té době žili. K lidskému životu vždy patřila dřina a lépe se dařilo tomu, kdo vlastnil nějaký majetek.

Kdo může říct, že v době, kdy nám pod okny jezdí jedno auto za druhým a texty píšeme na počítačích, nezatoužil po klidu. Kdo by nebyl rád někde v otevřené krajině, kde by mohl hledět do dáli a slyšel by jen dusot koní volně pobíhajících po louce?

V této knize se zaobírám dílem Karla Čapka. Uvědomila jsem si plně jeho obavy ze strojové výroby. Viděl již tehdy, před sto lety, že technika bude brát lidem práci i cit. Jak jinak si vyložit dílo R. U. R., kde popisuje, jak roboti převzali vládu nad světem? Proč se to stalo?

Lidé touží, aby měli více, aby se měli lépe. Obrovské bohatství ovšem může mít pouze hrstka vyvolených. Všichni nemůžeme být bohatí, mějme rozum. Náš svět ale vypadá podle toho, jak tito mocní, se svými penězi a majetky nakládají a také, jak se chovají k lidem, kteří pro ně pracují.

Čapek posadil začátek děje dramatu R. U. R. do doby, kdy byla již naplno rozjeta výroba robotů. Svět žasl, jak tyto stroje, mající podobu lidí, dokáží lidi nahradit a ulehčit jim práci, ba umějí i zachraňovat životy. O deset let později již ale roboti lidem vládnou.

V dalším díle, ze kterého jsem při psaní knihy čerpala, Čapek nastiňuje strach z fašismu šířící se Evropou v podobě bílé nemoci. Klade si jednu jedinou otázku: „Je někdo schopen toto zastavit?“ Celá kniha nese jedno hlavní téma – moc. Co hýbe dnešní společností? Za čím se neustále ženeme? Potřebujeme opravdu mít, vlastnit majetek? Nikdo se nechceme spokojit s málem. Chceme neustále hromadit víc peněz, šatů, nemovitostí a ani si přitom neuvědomujeme, že ztrácíme sami sebe. Fašistické Německo chtělo mít také stále víc, a jak dopadlo? To ale Čapek při psaní své knihy nevěděl. Ukazuje sílu jednotlivce, který by možná dokázal počínající válku zastavit, pokud by ho zfanatizovaný dav neušlapal. Drama je tak ukončeno, z pohledu autora, bez rozřešení.

My bychom chtěli vždy znát a mít po ruce zaručené recepty, návody, jak se v dané situaci chovat. Chtěli bychom vidět výsledek, znát konec předem, abychom se nemuseli stresovat. Jsme naučeni, že pohádky i detektivní příběhy vždy dopadají dobře. Detektiv přežije a ještě odhalí vraha. Život ale takový není. Každý z nás na sklonku života sklízí to, co zasel.

V poslední části knihy se zamýšlím nad programy, které jsme získali od svých rodičů, abychom se jimi řídili po celý svůj život. Opravdu se jimi máme řídit? To je ale otázka! Každý by se měl zamýšlet nejen nad historií národa, ale také nad historií svého rodu a především sám nad sebou. Pokud chceme změnu, je nezbytné poučit se z historie a změnou začít právě u sebe. Vždyť druhým se radí tak dobře, že?