Ohledně tohoto tématu by se mohla napsat jediná věta. Celý život je o konfrontaci s někým, s něčím. Tato konfrontace je přímá nebo nepřímá. Přímá probíhá slovně či fyzicky, nepřímá pak myšlenkově. Může také docházet ke kombinaci obou. Můžeme být konfrontováni napřímo, ale my volíme úhybný manévr a teprve následně si uvědomujeme, co jsme měli udělat.

Neplatí snad, že kdo uhne jednou, uhne i později a uhýbá celý život? Proč? Má strach z porážky? Mnozí se i spolčí s nepřítelem, jen aby sami nezažili pachuť porážky. Přemýšleli jste někdy o tom, zda je ve školní třídě šikanován vždy ten nejslabší žák? Není to spíše žák, který se od zbytku třídy nějak odlišuje? Odlišuje se, ale svou odlišnost přijímá? Je ochoten a schopen zbytku třídy, zbytku kolektivu se přizpůsobit? Tato situace ho může posílit, ale také zlomit, když se mu nedostane žádné podpory.

Ti opravdoví slaboši se připojují k držiteli moci, k agresorovi, aby mu sloužili, aby mu pochlebovali a následně jím byli zneužíváni i k nekalým praktikám. Nemůžeme jednoznačně tvrdit, zda tak činí rádi, či neradi. Jedno ale je jasné. Jsou rádi, že se tak neděje jim. Opravdu jsou agresorem chráněni? Mohou si být jisti, že pokud se situace otočí proti agresorovi, ten je obětuje, aby se sám zachránil. Toto chování se ale neprojevuje jen ve školních lavicích.

Každá kauza politického, ekonomického, hospodářského rázu má svého obětního beránka, který se „předhodí“ davu, aby se uklidnil s pocitem, že vše bylo uvedeno do pořádku a neřád byl potrestán. Byl ale potrestán skutečně?

Za mnohými kauzami zůstávají otazníky, ale s odstupem let, tak, jak populace stárne a mladé to nezajímá, protože o nich nic neví, se na vše zapomíná. Má skutečně každá kauza svého obětního beránka? Co vidíte za problém u současných médií? Máte pocit, že zviditelní nějakou kauzu, aby následně upadla v zapomnění? Stane se tak i s kauzou, která dostala název Dozimetr?

Dnes tyto kauzy nežijí zásluhou médií, ale zásluhou opozičních politiků, kteří je znovu a znovu vytahují na světlo pro své budoucí voliče. Máte snad pocit, že současná média jsou nestranná? Jen slepí a hluší nevidí a neslyší, v čí prospěch moderátoři vedou své debaty. Kdo z pamětníků si dnes vzpomene na kauzu s lehkými topnými oleji? Když v loňském roce zemřela novinářka Jana Lorencová, zjistila jsem, že po výše uvedené kauze pátrala a napsala o ní knihu.

Vypůjčila jsem si ji z knihovny. Data uvedená v knize jsou chráněna autorským zákonem. V knize je tato informace zdůrazněna a je jasné proč. Na základě této knihy si můžete jen domýšlet, jak rozsáhlá tato kauza byla, neboť zasahovala i do zahraničí – do Německa a do Maďarska. Měla i tam své mrtvé. Měla své bílé koně a co je hlavní – sahala až do tehdejších vládních kruhů. V knize jsou vyjmenovány podniky, které se obchodu účastnily, a to zcela stejně jako někteří vládní politici. Jiní v ní jmenováni nejsou, protože v době, kdy byla kniha psána, byli ještě aktivní ve vysoké vládní politice. Čtenář si uvědomuje, že v době, kdy se o kauze hovořilo v médiích, tušil, že jsou do kauzy zapleteni i vládní politici a že nebude objasněna. Vůbec si ale neuvědomoval, nakolik ovlivňovali lidské životy a jak do nich zasahovali.  Můžeme snad očekávat, že ti, kteří nastoupili po nich, byli čistí, že jejich morálka byla silná, neochvějná? Mám k této kauze ještě jednu poznámku. Bylo zajímavé zjištění, že prezident Zeman paní Lorencovou za její činnost vyznamenal.

Byl tento muž jako prezident člověkem morálním či nemorálním? Byl a je osobností bílou nebo černou? Jsme mi vždy bílí nebo černí? Život takový není. Neustále balancujeme na hraně. To, co je morální pro jednoho, není morální pro druhého. Jen se podívejme na války, které probíhají na území Ukrajiny a v pásmu Gazy. Je posílání zbraní na Ukrajinu morální či nemorální? Je rozšiřování izraelského území na úkor Palestinců morální či nemorální? Je boj morální? Můžeme namítnout, že jakýkoli boj je nemorální?

Války, teroristické útoky jsou akcemi, při kterých morálka lidí klesá. Je to pravda? Klesá vždy? Kdy boj naopak morálku posiluje? Posiluje ji někdy? Vysokou morálku mohou mít pouze ti, kteří jsou přesvědčeni o tom, že na jejich straně je pravda. Je tato myšlenka pravdivá?

Kde, na které straně je pravda? To dnes není snadno zjistitelné. Tak, jak jsou obyčejní lidé manipulováni prostřednictvím médií, jsou manipulováni i lékaři, vědci, vojáci …

Vezměte si jeden jev z posledních dní. Tak byl nad naším územím prach ze Sahary, nebo z vesmíru? Jak můžeme vědět, že je to opravdu prach z vesmíru? On už se někdy někdo dostal k prachu z vesmíru, aby mohl říci, že je tento prach totožný? Po záplavách v Saudské Arábii jsme se z médií dověděli, že si za vše mohou Saudové sami, neboť dělali pokusy s počasím. Totéž prý dělají Rusové a Číňané. Jiné státy takové pokusy nerealizují?

Neustále, každodenně jsme vystaveni toku informací a záleží jen na nás, na našem vědomí a uvědomění, zda tyto informace přijmeme jako pravdu či odmítneme jako lež. K tomu, abychom informaci vyhodnotili jako lež, musíme mít znalosti. Pokud tyto znalosti nemáme, přebíráme velice snadno ty podávané médii jako pravdivé. Jako nevědomí následně takovou zprávu šíříme mezi další nevědomé. Vzniká tak kolosální lež? Je to záměr?

Každý den, hodinu, minutu, vteřinu jsme konfrontováni se lží či pravdou směřovanou na nás a je zase jen na nás, jak se k této informaci, situaci, postavíme – hlavou, srdcem, nebo hlavou i srdcem? Je potřeba zapojit rozum i cit.

Byli jsme vychováváni tak, že máme respektovat, poslouchat starší osoby, nadřízené. Už nám ale nebylo řečeno, že při tomto jednání nám hrozí, že budeme zneužíváni. Tento vzorec chování nás mnohdy oslabuje a my se stáváme lehkou kořistí. Nehrozí nám při tomto chování vyhoření? Nestáváme se obětí vlastního uvažování?

Vždyť vidíme, jak to vypadá v situacích, když někde dávají něco zadarmo. Každý z nás má právo, je to životní nutnost říci: A DOST. Pokud nedokážeme nastavit druhým hranice, staneme se jen jejich sluhy nemajícími právo na vlastní názor.

Foto:  Eva Youssef (Švýcarsko)