Zvláštní slovo, nepříjemné slovo, vyjadřující, že je nad námi vykonáván neustálý, pravidelný či náhodný dohled. Když jsme byli dětmi, byla kontrola prováděna nejen rodiči, prarodiči, ale také později učiteli, sousedy. Byla sledována čistota těla i oblečení, strava, způsob komunikace a později naše znalosti, které nám byly dospělými vštěpovány. Znalosti jsme získávali i zásluhou svých vrstevníků. Za ně jsme ale byli někdy i trestáni. Vůbec jsme […]
Právě jsem se ocitla v ranním vlaku do Plzně. Je neděle ráno a já sedím ve vagonu sama. Říkám si: „To je zase jízda.“ Co mi toto slovo říká? Co mi tato situace ukazuje? Ač jsem tu sama, cítím se zde bezpečně a svobodně, dokonce se dá říci uvolněně. Co mi dává tento pocit bezpečí? Je to řád. Ač i na železnici dnes existuje konkurenční boj, […]
V souvislosti s tím, co současná společnost prožívá, mi na mysl přišlo slovo rukojmí. Jaký pocit z tohoto slova máte? Co vás v souvislosti s ním napadá? Máte pocit, že jsme se stali rukojmími systému, vládních elit či konglomerátů? Cítíte se bezmocní tento systém změnit? Nemají všichni ti, kdo nechodí k volbám, pocit vlastní bezmoci, vlastní bezvýznamnosti? Není to ale jejich pohled na sebe sama a na svůj význam pro […]
Čapek: „Pokud se týče relativismu Einsteinova, pravím upřímně, že mu nerozumím, tak jako nerozumím některým náboženským tajemstvím, logice dějin, nekonečnému prostoru a jiným věcem. Pokoušel jsem se to studovat; došel jsem až k místu, kde se praví, že kdybych se pohyboval rychlostí světla, zploštil bych se z jakýchsi ciferních důvodů jako oplatka; tu jsem opustil další důkazy, velmi usmířen s tím, že se nepohybuji rychlostí […]
Čapek: „Řekne-li se „první máj“, ozve se v nás s fatální nutností něco z toho dvojího: buď že ´je první máj, je lásky čas´, nebo že je svátek práce. Člověk by řekl, že láska a práce se spolu nerýmují. Dívám se na zahrádku, kde kos pískaje a zrovna říče starostí tvrdí, že je lásky čas; zítra nebo pozítří se mu vyklube v hnízdě čtyři nebo […]
Čapek: „Byl to myslím Aristoteles, který definoval člověka jako politické zvíře. Myšlenka je náramně moudrá; není jenom docela jasno, míní-li tím Aristoteles, že člověk je podivné zvíře, které dělá politiku, nebo že člověk, který dělá politiku, je s odpuštěním zvíře. Obojí výklad má něco do sebe. Je vůbec podivno, že tolik lidí unese život v poměrech tak nekonečně špatných. Posloucháte-li je, dovíte se, že republika […]
Čapek: „Jen zákon káže, ale může přikazovat jenom jisté zevní věci, jako je vyhýbat se vozem vlevo nebo sloužit na vojně. Zákon nekáže, abys myslel to a to; nýbrž jen, abys to a to udělal; tak to honem udělej, abys mohl běžet sloužit jinam, kde na tebe čekají. Chceš sloužit mravnímu příkazu ´nezabíjet´. Dobrá, je to znamenitá myšlenka; ale chceš-li se jí chopit prakticky, účinně […]
Čapek: „Mluvme tedy o tom, jak se náš řád jeví v politických mravech a zvycích; neklamu-li se, jsou prašpatné. Podívejte se na parlament, na noviny, na veřejné mínění, na průměrného občana. Je to palčivá hanba, že národ tak schopný a vzdělaný si nevytvořil lepší politický život. Jen račte den za dnem věnovat drobet pozornosti tomu ševelení listů a jazyků, frází, pomluv, polopravd, injurií, lží, závisti, […]
Čapek: „Mladí přátelé, jsem stařičký pamětník: pamatuji se na události tak vzdálené, jako je převrat a psychologický stav po něm. Tehdy nebylo lidí, kteří by šeptem nebo okázale špitli jen slovíčko pochyb o demokracii; každý byl demokratem od kosti; nebylo strany, která by už svým titulem nebyla demokratická, republikánská nebo aspoň lidová. Nebýt demokratem bylo by tehdy něčím strašně starorežimním, zaostalým a zatuchlým. Je až […]
Dnes jsem získala vyjádření jednoho čtenáře. Tvrdil, že pravda je vždy relativní. Nezbývá než uznat, že má pravdu. Vidíme ji tam, kde ji chceme vidět. Slyšíme ji tam, kde ji chceme slyšet. Každý z nás tedy má svou vlastní pravdu, neboť každý z nás má svou vlastní hlavu, své myšlenky, svůj způsob uvažování na základě osobních zkušeností a zkušeností svého rodu, ze kterého jsme vzešli. Pohled každého z […]