Čapek: „Pesimismus, podobně jako optimismus, má dvojí význam podle toho, užíváme-li toho slova o sobě nebo o svém bližním. Tvrdím-li o svém bližním, že je pesimista, vyslovuji tím přesvědčení, že je schlíplý, zbabělý, neurastenik a pavouk, že trpí zácpou nebo žlučovými kameny, že vůbec přepíná a zkrátka naprosto nemá pravdu. Prohlásím-li však sebe sama za pesimistu, pravím tím implicitně, že jsem zkušenější než jiní, že […]
Tak mi, milý čtenáři, dnes v noci přišlo na mysl téma pro tuto úvahu. Zajímá mě význam slov pohled – pohlednice. Co všechno se jimi dá vyjádřit? Jaký význam v sobě nesou? Český jazyk je krásný, pestrý, jemný, má schopnost dvojsmyslu … Kdo ještě dnes zajde do papírnictví nebo tabáku a zakoupí příležitostnou pohlednici, aby ji mohl poslat některému ze svých blízkých či příbuzných? Kdo zakoupí pohlednici […]
Jaké krize v současnosti probíhají? Myslíte si, že válka vzniká jen tak – pro nic za nic. Vždy ale najdeme nějakou příčinu, která nevznikla ze dne na den. Vždy existuje dlouho neřešený problém, neřešená komunikace, neochota spolupracovat, neochota tolerovat. Tato krize se prohlubuje. Prohlubuje se jak v rodinách, tak ve společnosti. Jsem na světě nějaký ten pátek a pamatuji si dobu, kdy jsme byli vychováváni k […]
Přemýšlela jsem, zda článek nazvat „Vláda“, či „Odsouzení“. Dva pojmy, které vyznačují a pojmenovávají náš život, mimo jiných. Když jsme se narodili, chovali jsme se naprosto stejně jako jiné děti. Nejdříve jsme si museli uvědomit sami sebe. Potřebovali jsme si uvědomit vlastní tělo a museli jsme se naučit ho ovládat. A protože nám lidé kolem nás pomáhali, začali jsme je rozpoznávat a uvědomovat si role, […]
Zvláštní slovo, nepříjemné slovo, vyjadřující, že je nad námi vykonáván neustálý, pravidelný či náhodný dohled. Když jsme byli dětmi, byla kontrola prováděna nejen rodiči, prarodiči, ale také později učiteli, sousedy. Byla sledována čistota těla i oblečení, strava, způsob komunikace a později naše znalosti, které nám byly dospělými vštěpovány. Znalosti jsme získávali i zásluhou svých vrstevníků. Za ně jsme ale byli někdy i trestáni. Vůbec jsme […]
Právě jsem se ocitla v ranním vlaku do Plzně. Je neděle ráno a já sedím ve vagonu sama. Říkám si: „To je zase jízda.“ Co mi toto slovo říká? Co mi tato situace ukazuje? Ač jsem tu sama, cítím se zde bezpečně a svobodně, dokonce se dá říci uvolněně. Co mi dává tento pocit bezpečí? Je to řád. Ač i na železnici dnes existuje konkurenční boj, […]
V souvislosti s tím, co současná společnost prožívá, mi na mysl přišlo slovo rukojmí. Jaký pocit z tohoto slova máte? Co vás v souvislosti s ním napadá? Máte pocit, že jsme se stali rukojmími systému, vládních elit či konglomerátů? Cítíte se bezmocní tento systém změnit? Nemají všichni ti, kdo nechodí k volbám, pocit vlastní bezmoci, vlastní bezvýznamnosti? Není to ale jejich pohled na sebe sama a na svůj význam pro […]
Čapek: „Pokud se týče relativismu Einsteinova, pravím upřímně, že mu nerozumím, tak jako nerozumím některým náboženským tajemstvím, logice dějin, nekonečnému prostoru a jiným věcem. Pokoušel jsem se to studovat; došel jsem až k místu, kde se praví, že kdybych se pohyboval rychlostí světla, zploštil bych se z jakýchsi ciferních důvodů jako oplatka; tu jsem opustil další důkazy, velmi usmířen s tím, že se nepohybuji rychlostí […]
Čapek: „Řekne-li se „první máj“, ozve se v nás s fatální nutností něco z toho dvojího: buď že ´je první máj, je lásky čas´, nebo že je svátek práce. Člověk by řekl, že láska a práce se spolu nerýmují. Dívám se na zahrádku, kde kos pískaje a zrovna říče starostí tvrdí, že je lásky čas; zítra nebo pozítří se mu vyklube v hnízdě čtyři nebo […]
Čapek: „Byl to myslím Aristoteles, který definoval člověka jako politické zvíře. Myšlenka je náramně moudrá; není jenom docela jasno, míní-li tím Aristoteles, že člověk je podivné zvíře, které dělá politiku, nebo že člověk, který dělá politiku, je s odpuštěním zvíře. Obojí výklad má něco do sebe. Je vůbec podivno, že tolik lidí unese život v poměrech tak nekonečně špatných. Posloucháte-li je, dovíte se, že republika […]