Jak funguje takový zvěřinec? Každý zvěřinec musí mít v čele nějakého ředitele, který dohlíží, aby ten cirkus správně fungoval dle pokynů, které dostává, nebo pravidel, která jsou stanovena zákony, předpisy, normami a třeba správní radou, neboť pan ředitel se musí někomu ze své činnosti zodpovídat, pokud sám není vlastníkem tohoto cirkusu.
Každý zvířecí pavilon v zoologické zahradě má nějakého správce, který dohlíží na jeho správný chod, tedy nejen na zvířata, ale také na stav samotného objektu a pracovní náplň zaměstnanců. Žádný cirkus se neobejde bez zvířat, která jsou držena odděleně, majíce svého chovatele a cvičitele v jedné osobě nebo v jedné rodině.
Liší se chod státu od chodu cirkusu nebo zoologické zahrady? Je zdokumentováno, že pokud zvířata rozdílných druhů vyrůstají od mláďat vedle sebe, jsou naučena se respektovat, ač by se v přírodě stalo jedno potravou druhého.
Pokud jsou ale tatáž zvířata chována v klecích, ze kterých jsou všechna najednou vypuštěna, budou vůči sobě přátelská? Zachovají se stejně jako v přírodě? Která zvířata vypustí člověk nejdříve? Nebudou to ta nejslabší, která se velkým zvířatům, či predátorům nedokáží ubránit? Stačí člověk, který tuto říši ovládá, před tou spouští, která bude nutně následovat, utéct? Dokáže se ukrýt? Skutečně?
Ti největší dravci sežerou všechny slabší kusy. A jednou … Co se stane? Když nebudou mít ti nejdravější co žrát, sežerou toho, kdo je z klece vypustil? Opět se ptám: dokáže se dokonale ukrýt? A z čeho bude on sám žít?
Mezi lidmi existuje trh. Funguje na základě nabídky a poptávky – nabídky a poptávky zboží, ale také pracovní síly. Zatímco v dobách totalitních byla cena zboží určena shora, demokracie měla zajistit svobodu trhu. Svobodnou volbu cen. Dochází zde ale ke svobodné volbě cen? Zvířata, která by se z bezpečí svých klecí nehodlala vzdálit, jsou z nich vylákána různými pamlsky. Jak tomu bylo u nás po sametové revoluci? Nakupujme pod jednou střechou. Rodiny si o víkendech dělaly výlety do nově otevíraných nákupních center, kde si zašly i na oběd a tedy zde trávily celý den. No, které zvíře by nechtělo větší výběh? Které zvíře by nechtělo větší klec? Pořád je ale omezováno v pohybu. Větší klec nedává pocit svobody a mnohdy není zárukou bezpečí.
Pokud nejsou ty menší klece použity pro jiná zvířata, jsou zničeny. Nové klece, nové přípravny jídla pro zvířata a celkově nové zázemí. Staré zázemí je zbouráno. Je nenávratně pryč.
Jsou zvířata spokojena? Jsou spokojena tak dlouho, dokud si neuvědomí, že jsou v pasti a že i nadále nemají žádnou svobodu. Pokud jim ty menší klece byly dobře známé, byly nedokonalé, mohlo se z nich i utéct. V nové pasti si mnohá zvířata během času uvědomí, že z ní není úniku. Všude kolem nich jsou stejně velké klece a v nich další zvířata. Kolem klecí jsou nastražené pasti, do kterých majitel zvěřince, majitel tohoto cirkusu chytá cizokrajná zvířata, která již nemá kam zavřít, aby je tak izoloval od ostatních zvířat.
I v útulcích zvířat domácích jsou nalezená zvířata izolována, aby byl zjištěn jejich zdravotní stav a mohl se zjistit či přihlásit se jejich majitel. Teprve následně je toto zvíře umístěno mezi ostatní. Je cirkus nebo zvěřinec výnosným podnikem? Nikdy nebyl. Zvířata, zvláště některá, se rychle rozmnožují a je problémem umístit je do jiného zvěřince či cirkusu. Proto jsou mnohá zvířata utracena a jejich maso je použito na krmení těch, která v takovém zařízení zůstávají. Jak dlouho ještě?
Aby byli všichni ti, kteří těmto zařízením vládnou, z obliga, potřebují cizokrajná zvířata, která zde nemají žádného predátora. Tato zvířata jsou vpuštěna do těch krásných, velkých, prostorných klecí, které dávaly zdánlivý pocit svobody. Jejich prozatímní obyvatelé neměli kam utéct. Ve všech klecích to vypadalo stejně, ne-li hůře, a k tomu, aby původní obyvatelé mohli být přemístěni, by museli být očkováni, což by bylo doloženo patřičným dokladem.
Proto se rozhodli, že se pokusí s neznámými vetřelci sžít. Bohužel to nebylo bez obětí. K tomu, aby přežili, se museli uskrovnit. Museli dbát na to, aby se každý vetřelec den co den dostatečně a vydatně nažral tak, že nemohl ani chodit. Pak byla šance, že původní obyvatelé klecí nebudou napadeni. Sami tedy raději hladověli, jen aby přežili. Problém nastal, když se majitel a ředitel zvěřince rozhodli, že je nutné v důsledku malých příjmů a velkých výdajů omezit stravu zvířat. Vždyť kde se pořád mají brát peníze na chod takového zvěřince?
Navíc cizincům se v klecích daří dobře a tak se neustále více a rychleji rozmnožují. Jak přistoupit k likvidaci zvířat? No, nejdříve se musí zbavit těch starých, již neschopných reprodukce. Mláďata původních obyvatel klecí nečinně přihlížejí likvidaci starých zvířat. Jsou rádi, že jich se to netýká. Jenže dosud staří bránili své mladé. Ti nezažili dobu před příchodem vetřelců. Vetřelci pro ně tedy nebyli ničím cizí. Brali soužití s nimi za samozřejmé. Ztratili jakýkoli pud sebezáchovy. Ztratili obranyschopnost. Ztratili imunitu. Ztratili rozum, cit i instinkt.
Vetřelcům, kterým bylo neustále podstrojováno, vždy chyběl cit a nikdy neoplývali rozumem, neboť ho k životu nepotřebovali. Hlavně že byl ukojen jejich hlavní zvířecí pud – dravost a nenasytnost. Ten se projevil okamžitě po odstranění starých zvířat.
Příroda si prostřednictvím predátorů vždy uměla a umí si i dnes poradit a odstraní mladá a slabá zvířata, neboť jsou nevhodná k rozmnožování. Pokud se zvíře dožije vysokého stáří, je to jen proto, že mu to příroda umožnila. Mladí tedy budou vetřelci napadáni, zraňováni a posléze podrobeni. Pokud se odmítnou podřídit, budou likvidováni. Kdo bude mít v takovém zvěřinci nakonec poslední slovo – majitel, ředitel nebo vetřelci?
Majitel i ředitel znají svůj cíl a vše mají předem naplánované. Otázkou je, zda se jejich plán naplní. Do karet jim hraje pohodlnost, laxnost, hloupost, bezcitnost, bezohlednost, ale také agrese a pudovost zvířat, když se jim sáhne na benefity.
Foto: Renata Veselá