Archeologové uvádějí, že první pokusy přípravy vína byly zaznamenány již v éře mezolitické před 10 000 lety př. n. l.

Kolébkou pěstování vinné révy se stala oblast kolem Kaspického moře. Zde byly a jsou příznivé podmínky pro její růst a dobrou sklizeň hroznů. Zásluhou obchodu, výbojů a stěhování kmenů a národů se pěstování révy rozšířilo do sousedních zemí a nejen do nich. Vinnou révu jsme postupně mohli objevit v oblastech dnešního Iránu, Afghánistánu a při severní části Indie až v Číně.  V posledně jmenované zemi se víno pilo již před 2 000 lety př. n. l.

Na jihu Kaspické moře omývá mimo jiné břehy Egypta. Je možné, že víno se v této zemi pilo již v době předdynastické, t. j. 3 200 let př. n. l.

V hrobkách Egypťanů byly na předmětech nalezeny výjevy znázorňující pěstování vinné révy, lisování hroznů, přípravu vína a jeho pití. Zemřelým se do hrobů dávaly džbány naplněné tímto nápojem. Vinná réva se pěstovala na březích Nilu. Největší rozkvět vinařství je zaznamenán v období vlády IV. až VI. dynastie. Je úžasné zjištění, jaký smysl pro detail měli tehdejší Egypťané. Představte si, že již tehdy bylo víno řádně označeno, zaevidováno. Na džbánech na víno z pálené hlíny byl uveden ročník sklizně, původ a jakost vína včetně jména vedoucího vinice, ze které víno pocházelo. Egypťané byli údajně velcí pijáci vína.

Sumerové a Babyloňané také znali víno. Posledně jmenovaní měli dle zákona prodávat víno za úředně stanovenou cenu.

Zajímavým územím je Palestina, kam se pěstování révy rozšířilo začátkem prvního tisíciletí asi z Arménie. Vinařství se zde rychle šířilo a společně s orbou, zahradnictvím, chovem dobytka, lovem, rybolovem a provozováním řemesel mělo vliv na dobrou životní úroveň místních obyvatel. Představte si, že každý občan od dvaceti do padesáti let byl povinen hájit zemi zbraní. Kdo založil vinici, která ještě nedávala užitek, byl v době válečné osvobozen na jeden rok od vojenské povinnosti. Tato informace ukazuje, jaký význam měla pro Palestince vinná réva. Víno bylo povýšeno na posvátný symbol. Již zde se nám ale dostává varování, že pouze rozumné požívání vína může poskytnout příjemné gurmánské zážitky a prospívat zdraví. Opilství bylo rozšířeno i mezi Židy, proto tato neřest byla napadána i v různých textech:

„Pro obžerství mnozí zemřeli, a kdož střídmý jest, prodlouží si život.“    Sirah 37,35

Féničané počali pěstovat vinnou révu kolem poloviny druhého tisíciletí př. n. l. a seznámili s ním Řeky. Protože byli zdatnými mořeplavci, šířili pěstování vinné révy v oblastech dnešního Španělska a severní Afriky.

Na Arabském poloostrově se vinice našly jen zřídka. Víno zde bylo luxusním artiklem a výlučný monopol na jeho dovoz měli Židé. Předislámští Arabové pili víno vždy s vodou a medem.  Někdy bylo dokonce parfémováno pižmem. Pití vína mělo povzbuzovat k šlechetnému hnutí duše, mělo být učitelem dobrých mravů a nepřítelem skrblictví.

V dalším pokračování tohoto povídání se podíváme do starověkého Řecka a Říma.

Podkladem pro tento text byla kniha Františka Kohouta – O víně

Článek je určen pro  www.vinotekagalerieroudna.cz

Fotografie pochází z webových stránek www.vinotekagalerieroudna.cz