Právě začínáte číst zamyšlení čtvrté a poslední. Při studiu života a díla T. G. Masaryka mne zaujalo jeho dílo „Sebevražda jako masový sociální jev přítomnosti“. Na internetu se o tomto díle dočtete, že se v něm Masaryk zabývá vzrůstajícím počtem sebevražd v moderní společnosti jeho doby. Snažil se tento jev analyzovat a vysvětlovat.

Jak vypovídá Masaryk v „Hovorech s T. G. M.“, zapisovaných Karlem Čapkem, sebevražda se stala tématem jeho habilitační práce, kterou napsal ještě před svým odjezdem do Ameriky, kam odjížděl za svou snoubenkou Charlottou. Věděl moc dobře, že tato jeho práce není zcela vyhovující.  Jeho profesor, filozof Brentano, mu radil, aby spis přepracoval. Masaryk tak učinil po návratu z Ameriky v době, kdy se stále živil kondicemi. Nad svou habilitační prací trávil večery. Nakonec uspěl. Habilitován na docenta byl v březnu 1879. Ovšem nadále se živil kondicemi. Sice přednášel na filozofické fakultě ve Vídni, ale jen jako soukromý docent bez nároku na honorář. Finanční tíseň ho sužovala tři roky. Věděl, že ve Vídni se profesorem hned tak nestane. Proto využil nabídky a odešel v roce 1882 učit na českou univerzitu do Prahy.

Na začátku se údajně češtiny bál, hlavně pak českých poměrů literárních a filozofických. Začetl se ale do české literatury a pozvolna vnikal do české společnosti. Manželka mu tehdy byla obrovskou oporou.

Nyní se ale vrátíme k práci o sebevraždě. Toto dílo bylo již v roce 1881 publikováno v Německu. Jelikož práce získávala v zahraničí odezvu, dostal se mezi světem uznávané vědce. Tehdy mu bylo jednatřicet let.

Možná, že nyní přemýšlíte o tom, co mohl Masaryk o sebevraždě napsat. V době, kdy spis zpracovával, se zajímal o náboženskou otázku. Rozešel se tehdy s katolickou církví, problém měl hlavně s dogmatem o neomylnosti církve. Ve výše jmenované knize se Masaryk vyjadřuje takto: „V mé ´Sebevraždě´ je vidět, jak jsem hodnotil náboženství a zejména ztrátu víry. Tou knihou jsem řekl, že život bez víry ztrácí jistotu a sílu; tím jsem vlastně řekl všecko.“

Jak dále píše, klerikálové a liberálové jeho knihu odsoudili. Prý v ní doporučuje sebevraždu. Německý katolický spisovatel Ratzinger ale údajně pochopil hned, že se v tomto spisu Masaryk nestaví proti náboženství.

Pokud nahlédnete do tohoto Masarykova díla, možná i vás zaujmou některé jeho myšlenky. Píše zde o smrti přirozené, která je dle jeho slov výsledkem organického vývoje. Normální by bylo, aby každý člověk dosáhl stařeckého věku. Sebevrah ale nalézá předčasnou smrt v důsledku svého nemravného nebo nemoudrého života. Sebevraždu může člověk uskutečnit různými způsoby, podle toho je smrt buďto zdlouhavá, nebo může znamenat i krátký proces. Sebevrahem je ten, kdo učiní svému životu konec úmyslně a vědomě. Až sem můžeme s Masarykem naprosto souhlasit. Jsou to informace snadno pochopitelné. Další informace vás ale může překvapit. Možná, že o podobných věcech někdy přemýšlíte. Říkáte si, že situace, ve které se momentálně nacházíte, je dlouhodobě neúnosná a že vás může i zničit? Masaryk psal o sebeobětování, které patří k největším lidským ctnostem, životní sílu ale podle něj obětujeme častěji, než je to nutné. Dospěla jsem k myšlence, že sebeobětování patří k našemu každodennímu životu. Rodiče dělají vše pro své děti. Problém nastává, pokud dětem není dopřána seberealizace, neboť jsou nuceny situací, výchovou, nebo z jiných důvodů obětovat se pro své rodiče nebo sourozence. Nežijí tak svůj vlastní život, život podle svých přání, ale životy svých blízkých. O životní sílu přicházíme také v případě, kdy sami sobě nedovolíme seberealizaci. Místo toho chodíme do zaměstnání a vykonáváme práci, která nás nebaví. Cožpak nejste unaveni, vyčerpáni, když pracujete nad rámec svých možností fyzických i psychických? Tak si zkracujete vlastní život.

Masaryk dále píše, že sebevražda se v moderní společnosti vyskytuje častěji, než si myslíme. Život si podle něj dokážeme zkrátit běžně i o jednu třetinu nevědomostí, špatnostmi nebo zanedbáním praktických věd. Masaryk zde zmiňuje jako příčinu např. hygienu nebo etiku. I my si dnes zkracujeme život na základě vlastní nevědomosti. Opravdu je to tak? Dostáváme přece různá varování prostřednictvím médií, ale stejně je nejsme ochotni respektovat. Co je horší? Lidé v době první republiky neměli informace, my jsme zase informacemi zahlceni, a proto možná nevíme, nebo snad vědět nechceme.

Historička Michaela Košťálová píše v knize „Rodokmen a soukromí T. G. M.“ o tom, jak střídmý v jídle T. G. Masaryk byl. To, že měl dobrou fyzickou kondici, můžeme vidět i na dobových fotografiích. Ve stejné knize se také dočteme, že v době, kdy ostatní přestávají jezdit na koni, Masaryk se této dovednosti teprve začal učit.  

Má opravdu na množství sebevražd vliv příroda? Vždyť si všimněme, jaký vliv má slunce na vaši výkonnost. Má vliv fyzický a duševní stav lidstva? Když se podíváme na sebevraždy sportovců, můžeme konstatovat, že tělo bylo sice v kondici, ale problém byl v myšlení těchto lidí. Byli ovlivněni prostředím, ve kterém se nacházeli, a finanční situací. Masaryk se tedy zabývá vlivem společenských, politických a hospodářských poměrů na množství sebevražd v dané zemi. Klade důraz také na vzdělanost – rozumovou, mravní a náboženskou.

V kapitole věnované hospodářským poměrům je zajímavá poznámka, že Španělsko má největší státní dluhy a velmi nepatrné množství sebevražd. Dánsko má nepatrné státní dluhy a značné množství sebevražd.

Vzpomněla jsem si na knihu „Bohatství a bída národů“. Autor David S. Landes zde píše o Skandinávii 18. a 19. století. Byla to oblast v té době ekonomicky velmi chudá, intelektuálně a politicky bohatá. Modernizace výroby (průmyslová revoluce) zde probíhala pozdě, ale obyvatelé si vše osvojovali rychle, neboť byli na změnu připraveni. Byla zde vysoká úroveň gramotnosti, politická stabilita a veřejný pořádek. Majetková práva byla bezpečná. Seveřané jsou Landesem charakterizováni jako lidé tvrdohlaví, tupí, ale pilní. Španělé zbohatli zásluhou Kryštofa Kolumba a jeho objevu Nového světa. Utráceli ale za luxus a válku. Válka je, jak autor knihy píše, nejrozmařilejším způsobem využití kapitálu. Dovoluji si z této knihy citovat větu: „Vždy je snadnější rozházet peníze spadlé z nebe.“ S tím můžeme jen souhlasit. Španělsko zchudlo, protože mělo příliš mnoho peněz. Zboží Španělé vozili z Ameriky, Holandska. Od Angličanů kupovali zbraně. Celý svět tehdy pracoval pro Španělsko. Národy, které pracovaly, se neustále učily a udržovaly si tak dobré návyky. Ve Španělsku se pohrdalo prací více než jinde. Řemesla a úkoly průmyslu a zemědělství byly spojovány s opovrhovanými menšinami – muslimy a Židy. Jižané jsou charakterizováni jako lidé lehkomyslní, šťastní, vášniví, inklinující k zahálce, a proto potřebují bdělý dohled. Na povahové rysy jednotlivých národů tedy má určitě vliv zeměpisná poloha a klima v dané oblasti. To vše má pak dopad i na stav hospodářství té které země. Landes tedy prezentuje stejnou myšlenku, kterou ve svém díle zpracovával T. G. Masaryk. Napsal, že přírodní národy nevykazují tolik sebevražd jako národy vzdělané. On ale srovnává národy na africkém kontinentu s Němci a Dány.

Dále si dovoluji citovat z knihy T. G. Masaryka věnované sebevraždám: „Sebevražda zvláštním způsobem vyplývá z celé povahy člověka. Toto rozhodnutí je lidským soudem o světě; jak hrozně zní to rozhodnutí, pomyslíme-li na hromadné sebevraždy dnešní doby! Nejbližší příčinou sebevraždy je vždy neštěstí, jež se postiženému zdá tak veliké, že nechce život dále nést; proto je statistický výkaz množství sebevrahů mírou lidského neštěstí.“ Myslím si, že není potřeba k tomu cokoli dodávat. Zbývá jen se nad tím zamyslet.

Další citát je ze stejného díla: „Politická krize, revoluce, agitace mají na sebevražednost vliv větší, složitější, třeba ne vždy kladný. Tak může např. náhle zavedená tyranie mnoho státních občanů přiměti k sebevraždě, politické krize pohřbívají pořádek a bezpečnost, ničí hospodářský základ a uvolňují vášně i nemravnost tak, že přirozeně přivádějí mnohé k sebevraždě.“

A tak se ptám: Což nebyla druhá světová válka sebevraždou milionů lidí?  Mocnosti, které vyšly vítězně z první světové války – Francie a Spojené království, nedokázaly vykonávat dohled na plnění Versailleské smlouvy, která stanovovala tvrdé podmínky pro poražené. Na svou nečinnost tyto země doplatily ve druhé světové válce zničenými městy, zničenými životy. Spojené státy neměly zájem o větší angažovanost v evropských záležitostech. Později za svou přezíravost zaplatily aktivním zásahem na bojištích Evropy. Na území nově vzniklých států docházelo k názorovým třenicím. Jednalo se nejen o Čechy, ale také o Polsko a Jugoslávii. Na území těchto států žily národnostní menšiny, které se nemohly vypořádat s novým rozdělením Evropy. Původně tito lidé žili na územích států, které měly dominantní vliv na situaci v Evropě. Jednalo se zejména o Němce a Maďary. Obě poražené země z první světové války – Německo a Maďarsko – projevovaly snahu o odvetu. Ztráta kontroly, názorové třenice a msta – to vše se stalo živnou půdou nestability Evropy. Vše bylo ještě podpořeno hospodářskou krizí.

Také v současné době vznikají v Evropě názorové třenice, které narušují stabilitu. Jedním takovým důvodem je migrace. Jak jsem byla překvapena, když jsem zjistila, že tomuto tématu se věnuje ve své práci T. G. Masaryk. Je to poslední jeho myšlenka, kterou vám chci připomenout.

Uvažuje, že pro některé evropské země je vystěhovalectví mocnou příčinou úpadku obyvatelstva. Vzniká otázka, působí-li vystěhovalectví příznivě či nepříznivě. Jako důvody emigrace udává nouzi, nespokojenost se společenskými a politickými poměry a  vojenskou povinnost. Země se zbavuje nespokojených živlů. Vystěhují se jen ti, kdo mají nutné prostředky na delší cestu. To je zvlášť důležité. Zemi opouštějí nejschopnější a nejsilnější lidé. Chudí, sešlí, slabí a ochablí zůstávají doma. Vystěhovalectví působí na mateřskou zemi nepříznivě.

Máme strach z migrantů, kteří přicházejí do Evropy z Blízkého východu nebo z Afriky. Sami ale žijeme a chováme se naprosto stejně, jak tomu bylo v dobách totality. Do ciziny za studiem a prací odcházejí ti, kteří mají dostatek energie, odvahy a inteligence. Je zde ale přece jen jeden rozdíl. Dříve se na Západ odcházelo ilegálně a návrat nebyl možný. Kolik současných migrantů se vrátí do své rodné země, země České, aby nám předali své znalosti a zkušenosti?

Nepácháme také nyní, při současné situaci v Evropě a ve světě, sebevraždu? O našem bytí a nebytí si rozhodujeme každý sám. Každý jsme ale součástí celku – vesnice, města, okresu, kraje, státu. Chování každého z nás má dopad na celek, tedy na společnost, ve které žijeme, a na to bychom neměli zapomínat. Budoucnost ukáže, zda jsme se v době, v níž právě žijeme, rozhodovali správně.

Text byl napsán v  r. 2017 a stal se podkladem pro článek Masaryk a pohrabáč – časopis Šifra – www.casopis-sifra.cz  – září 2017