Je to již nějaký rok. Vlastně na samém začátku mé praxe. Tehdy jsem pracovala s holčičkou, která chodila na toaletu vždy, když měla s rodiči někam jet. Když jela celá rodina na delší cestu – např. napříč republikou -, museli jí rodiče několikrát zastavit u benzínových pump, aby si mohla odskočit. V odblokování jsme se dostali k příčině tohoto problému. Ten vznikl v okamžiku početí, kdy embryo je pár minut až hodin v těle matky, ale ta ještě neví, že otěhotněla. Její emocionální prožitek se ale na zárodku již zaznamenává. Ona holčička měla o osm let starší sestřičku a matka nemohla znovu otěhotnět. Prožívala emoci – strach, že další dítě již mít nebude. V době, kdy jsem s holčičkou pracovala, jí bylo deset let. Během odblokování mi holčička vyprávěla o snu, ve kterém viděla odjíždět svého otce se svou sestrou. Nikdy se nevrátili. Tedy prožívala strach, že je mít nebude. Jenže tři roky o svém snu s nikým nepromluvila. Při odbloku byla ochotna zážitek sdílet s  hračkou v podobě medvěda a posléze prohlásila, že to řekne mamince, ale až budou doma. Bylo na ní znát, že se jí ulevilo. Když odcházela, dala mi tu největší odměnu, kterou mi byla schopna dát a která je nad všechny peníze. Obejmula mne a poděkovala mi.

Oč v odbloku šlo? Matka prožívala v početí strach, že nebude mít už žádné dítě. Tento strach byl na dívence, ač byla ještě zárodkem v matčině lůně, zaznamenán. Během let se tento strach drobnými zážitky prohluboval, až nastal konečný zážitek – onen sen. Dívka v něm prožívala strach, že nebude mít otce a sestru, že odjedou a nevrátí se. Protože o tomto zážitku nehovořila, stres se nadále prohluboval a začal poznamenávat tělo. To signalizovalo problém tím způsobem, že nutilo holčičku chodit na toaletu vícekrát, než je normální. Dělala vlastně podvědomě vše pro to, aby její rodiče, tedy ti nejbližší nikam nejezdili. Cesta pro ni byla spojená se ztrátou blízké osoby.