Zvládne ji téměř každý z nás. Slouží k našemu rozvoji. Pomáhá harmonizovat psychosomatické potíže.

Vraťme se zpět do našeho dětského věku, kdy jsme se nedokázali vyjádřit slovem ani písmem. Chápali jsme se tehdy všeho, co jsme měli po ruce – křídy, fixy, pastelky, voskovky … Kreslili jsme pak všude možně a byli jsme fascinováni kresbami, které jsme byli schopni vytvořit. Pokud byly provedeny na papír, chlubili jsme se jimi. Jinak tomu bylo, pokud jsme své stopy zanechali na stěnách, skříních, dveřích … Co nás k tomu vedlo? Potřeba vyjádřit se.

Také v automatické kresbě vyjadřujeme své emoce. Uvědomujeme si sami sebe, co prožíváme. Co nejvíce uvolnit ruku – to byl předpoklad, abychom se naučili psát. Také před tím než začneme kreslit, je potřeba, abychom uvolnili ruku. Rozložíme si před sebe na plochu barvy, které chceme, nebo bychom mohli použít. Intuitivně vždy použijeme takovou barvu, na které spočinou naše oči. Kreslíme čistě podvědomě – ruku se snažíme neovládat. Neopíráme loket o podložku. Po ukončení kresby máme před sebou zajímavý obraz.