Milí návštěvníci,

vítám Vás na těchto stránkách, které se mají stát výpovědí, nebo lépe obrazem, mého uvažování. Myslím si, že otázkami, které si zde pokládám, se zabývá mnoho lidí. Jen o sobě vzájemně nevíme.

Přibližně v roce 2013 jsem začala psát. Podklad ke svým dílům jsem našla nejdříve v knihách Jana Nerudy a Karolíny Světlé. Zpětně si říkám, jak jeden jediný okamžik rozhodne o naší budoucnosti. Já tehdy jela tramvají a přišla mi myšlenka – přivedla žebráka na mizinu. Pokud bych si tehdy v knihovně nevypůjčila Nerudovy Malostranské povídky, žádnou úvahu na toto téma bych nenapsala. Určitě by tedy nevznikla kniha Myšlenky.

Od Nerudy a Světlé jsem našla cestu ke Karlu Čapkovi a fascinována jeho literární tvorbou jsem napsala další knihu Život v metaforách. Přes jeho dílo Hovory s T. G. M. jsem se dostala k osobnosti našeho prvního prezidenta. Jeho životopis v této knize byl tak zajímavý, že jsem tuto osobnost chtěla poznat blíže. K tomu mi posloužily jeho knihy a životopisy, které o něm napsali renomovaní historikové. Momentálně musím konstatovat, že na základě studia těchto děl se neustále prohlubuje můj zájem o naše dějiny a jejich význam pro současnost.

Chci Vám nyní položit několik otázek. Jste spokojeni se současným vývojem společnosti? Myslíte si, že je člověk od přírody tvůrčí osobností? Má potřebu neustále něco vytvářet a měnit? Je tedy věčně nespokojený? Může být líný člověk nespokojený? Touží také on po změně?

Pokud budeme něco měnit bez jakéhokoliv rozmyslu, můžeme po dlouhé době zjistit, že vlastně žádná změna nenastala. Také se můžeme dopracovat po její realizaci k závěru, že jsme neodhadli všechny její důsledky. Kam nyní upírám své myšlenky? K informaci, že bez důkladného pochopení minulosti, tedy života našich předků, nemůžeme měnit a změnit naši současnost, aniž bychom se vyvarovali velkých chyb.

Pro pochopení našeho vývoje a toho, kam směřujeme, nepotřebujeme znát vývoj pračlověka, ale dějiny našeho státu, našeho národa ve 20. století. Nepopírám ale, že jsem sáhla i k rukopisům starším a při četbě jsem byla jejich obsahem překvapena. Myslíme si, jak jsme vyspělí v souvislosti s technikou, kterou běžně používáme. Při čtení takových děl, jakým je Labyrint světa a ráj srdce od Jana Amose Komenského si ale uvědomíme, že jako lidstvo se chováme stále stejně.

Na těchto stránkách najdete články, které jsem již v minulosti publikovala. Zde si je ale přečtete bez zásahu redaktora, tedy v původním znění. Budete zde číst stati, které ještě nikde nevyšly. Budou vypovídat o důležitosti odkazu takových osobností, jakými byli Karel Čapek, Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, pro dnešní dobu. Nevím ještě, kam dál mne mé myšlenky zavedou, a tak se nechte spolu se mnou překvapit.

Již nyní Vám mohu slíbit články, které se budou zaobírat naší psychikou – programy, které získáváme zásluhou rodičů v raném dětství.

Všechny mé práce nejsou jen o konstatování určitých situací, událostí a dějů, ale o hledání souvislostí. Povedou Vás k zamyšlení nejen nad lidstvem či společností, ale hlavně nad vlastní osobností.  Nenajdete v nich jen historii, ale také psychologii a filozofii.

Milí návštěvníci, neříkám, že vím vše, ale tím, o čem píši, se zabývám do hloubky. Články tedy vznikají na základě mého momentálního obeznámení se s tématem. Chci jen podnítit Vaši zvídavost. Chci Vás vést k zamyšlení nad tématem, o němž právě píšu a které mě zajímá. Toto bych s Vámi chtěla sdílet.

Ivana Šmucrová