Naslouchání
Umíme ještě naslouchat druhým? Vzpomínáte si ještě na své dětství? Kdo rád slyšel, že někdo po něm něco chce? Kdo z vás filmoval, že nic neslyší?
Umíme ještě naslouchat druhým? Vzpomínáte si ještě na své dětství? Kdo rád slyšel, že někdo po něm něco chce? Kdo z vás filmoval, že nic neslyší?
Každé nově narozené dítě má naději, že vstoupilo do harmonického vztahu svých rodičů. Má naději, že prožije krásný pohodový život. Bohužel ji postupně ztrácí, pokud vyrůstá v prostředí svárů, kde napětí je každodenní náplní dne. Ztrácí naději, pokud příliš brzy zemře nebo od svého partnera odejde jeden z rodičů.
Kolik programů získáme v dětství zásluhou svých rodičů, prarodičů, praprarodičů….? Ze všeho nejhorší je, když vám rodiče nevěří, že svůj život zvládnete, že něco dokážete. Neustále pak sráží vaše sebevědomí. Co to je sebevědomí? Nic jiného než víra sama v sebe.
„Jak je to vůbec možné? Kde se to ve mně vzalo?“ Řekne si tohle někdy dítě, které má pocit, že si může všechno dovolit? Nikdy. Nemá potřebu o takových věcech přemýšlet. Jde si tvrdě za svým. Ví, co chce. Má na to. Vůbec o sobě nepochybuje. Co se v něm odehrává?
Čapek: „ Ano, je tomu tak: jsme malá země, ale nejsme okouzleni tím, že jsme malá země. Jsou u nás malé poměry, ale všemožně se zdráháme vidět v tom poetickou přednost, hodnou zvláštní chvály a lásky.
Často mě v poslední době napadá, že život v Evropě odpovídá životu početné rodiny. Rodiči jsou v tomto případě Německo a Francie. Dvě bohaté země, sousedící spolu svými hranicemi stejně, jako by měli vedle sebe stát manželé – bok po boku. Otázkou je, která země se o tu druhou více opírá. I tyto země mají mezi sebou jisté problémy, jako partneři, kteří jsou spolu již […]