Společnost

Bod obratu – lež

Od dětství jsme byli svými rodiči vedeni k tomu, abychom vždy hovořili pravdu. Byli jsme vedeni? Říkali nám to.  Jak na tom byli oni? Hovořili vždy pravdu? Neočekávali od nás něco, čeho sami nebyli schopni? Proč lidé nemluví pravdu? Mají strach? Z koho, z čeho? Ze ztráty, z odsouzení, z vyloučení, z osamění. Mají tyto pocity jen lidé jako jednotlivci? Nikoli.

Jak může někdo na základě lživých informací reagovat správně? Není v tom určitá zákeřnost? Není ještě větší zákeřností mlčení, když hodlám něco prosadit a nechci, aby okolí vědělo, co za tím ve skutečnosti je? Neučí se této strategii již děti?

Ze strachu, že jim rodiče něco zakáží, zastírají skutečnost, podávají jiné informace. To, co dělají lidé jako jednotlivci, dělají také státy. Uvědomme si, že každý stát i dnes jedná ne vždy upřímně. Je to zásluhou lidí – jednotlivců, kteří v něm žijí, a to přesto, že se obyvatelstvo proměňuje v souvislosti s globalizačními snahami a vytvořením multikulturních společností.

Chci tím jen říci, že svým chováním si každý člověk, každý stát vytváří svoji karmu. Jakou máme my, Němci, Angličané, Francouzi nebo Holanďané? A z čeho tato karma vyplývá? Jak důležité je znát dějiny?

Karma i naše energie, energie naší země se během let mění. Záleží na tom, jakým způsobem vystupujeme, jednáme směrem k druhým a také k sobě. Pokud si nevážíme sami sebe, nevážíme si své vlasti. Pak v obou dvou případech energii snižujeme. Sami sebe oslabujeme. Pokud tak činíme, stáváme se snadno ovlivnitelnými. Snadněji se podvolíme vlivu silnějšího. Proč tak činíme? Nevěříme si. Myslíme si snad, že ten silnější je také chytřejší a schopnější? Myslíme si, že se na jeho chytrosti přiživíme a pak budeme stejně silní jako on? Dovolí nám to?

Nezjistíme pak, že svou sílu kumuluje tak, že k sobě přitahuje mnoho těch, kteří jsou stejně slabí jako my? Zjistíme, že svoji moc, svůj vliv, svoji energii tento silák nerozděluje rovnoměrně. Někoho pozvedne více, jiného téměř vůbec. Tím udržuje mezi slabými poddanými potřebu soupeřit. Všichni bojují, soupeří mezi sebou o jeho větší pozornost a přitom si neuvědomují, do jaké pasti spadli, neboť nevidí nic jiného než svůj silný vzor, který se pro ně stal nedosažitelným. Říkají si ale, že ten dotyčný onu sílu také neměl hned. Říkají si snad, že startovací linie je pro každého stejná? Tak to chodí na závodech, ale v běžném životě tomu tak není.

Každé dítě se na začátku svého života ocitne na jiném místě startovního roštu, má jiné podmínky pro svůj růst. Čím silnější zázemí má dítě pro svůj růst, tím má širší a schůdnější cestu k uplatnění svého potenciálu. Je jen na něm, zda ho použije ku prospěchu všem nebo naopak k ovládání druhých. Ono tak trochu záleží na tom, kdo mu tu sílu dal. Trochu? Hodně.

Je rozdíl, zda je člověk svým podporovatelem veden k tomu, aby svým životem prospíval všem, tedy aby myslel na všechny, ale nezapomínal na sebe. Jinou možností je, že je přesvědčen, že on je ten nejdůležitější na světě. Pak žije život, kdy nevidí ty druhé. Jeho životním krédem je mít ze všeho prospěch.

Stejně, jak v takovém případě nemůže fungovat spolupráce mezi lidmi, nemůže fungovat spolupráce ani mezi národy. Energie státu, energie národa je založena na energiích každého z nás.

Je ekonomické, je ekologické zbavovat se všeho, co máme doma jen proto, že to je zastaralé? Asi ano. Děláme to my sami se svými šatníky, domácnostmi, a dělá to také stát. Nebylo by lepší to staré nějak využít, upravit, zrenovovat? Odvykli jsme si vážit věcí stejně, jako si nevážíme jeden druhého. Odvykli jsme si vážit darů přírody. Každý je dnes strháván společností k tomu, aby urval, co se dá. Ti „slabí, hloupí, nevědomí“ mají smůlu. Dav je bezohledně zašlape. Vidí je jen v okamžiku, kdy chce a potřebuje ukázat svoji moc.

Existuje cesta z tohoto chaosu? Naši předci nám dávali a vštěpovali určité rady jako: důvěřuj, ale prověřuj. Nemáme spoléhat na druhé, ale na sebe. Pokud se můžeme spolehnout na sebe, pak se také ostatní mohou spolehnout na nás. Víte, jak by náš svět vypadal, kdyby se tím řídili všichni? Cesta ven vede jen skrze pravdu. Pravda se u každého z nás rodí v bolesti. To je také důvod, proč mnozí volí úhybné manévry a stále si něco nalhávají. Přejme si tedy, abychom všichni prozřeli, a byli upřímní především sami k sobě. To ostatní již půjde samo.

 

 

Foto: Ivana Šmucrová