Jak již víte, zapůjčila jsem si knihu Malostranských povídek od Jana Nerudy z knihovny pouze kvůli jedné povídce – „Přivedla žebráka na mizinu“. Pak jsem ale uviděla název povídky „Týden v tichém domě“ a nedalo mi to. Pustila jsem se do čtení. Co mi má dát? Jaké svědectví přináší do dnešní doby?
Uběhl pouze den od ukončení voleb do parlamentu České republiky a já se snažím srovnat si v hlavě jejich výsledek. Ostatně jako asi každý volič a občan našeho státu. Do parlamentu by mělo v podobě jejich zástupců usednout devět stran. Tak roztříštěná je dnešní politika? Ptám se: „Proč?“
J.A. Komenský se ve své knize Labyrint světa a ráj srdce zaobírá chováním a vlastně životem pravého křesťana – člověka, který neopakuje naučené fráze, ale který hovoří a jedná srdcem nikoli rozumem.
Uběhl téměř rok, kdy jsem do této knihy nenapsala ani čárku, když mi přišla na mysl další informace z mého podvědomí. Vzpomněla jsem si na Karla Čapka a jeho „Bílou nemoc“. Proč? Karel Čapek ve svém díle ukazoval strach celé Evropy z nastupujícího fašismu. Dnes se opět celá Evropa bojí, a to stěhování národů. Všichni se ptáme, zda máme důvod se bát.
Umíme ještě naslouchat druhým? Vzpomínáte si ještě na své dětství? Kdo rád slyšel, že někdo po něm něco chce? Kdo z vás filmoval, že nic neslyší?
Každé nově narozené dítě má naději, že vstoupilo do harmonického vztahu svých rodičů. Má naději, že prožije krásný pohodový život. Bohužel ji postupně ztrácí, pokud vyrůstá v prostředí svárů, kde napětí je každodenní náplní dne. Ztrácí naději, pokud příliš brzy zemře nebo od svého partnera odejde jeden z rodičů.
Kolik programů získáme v dětství zásluhou svých rodičů, prarodičů, praprarodičů….? Ze všeho nejhorší je, když vám rodiče nevěří, že svůj život zvládnete, že něco dokážete. Neustále pak sráží vaše sebevědomí. Co to je sebevědomí? Nic jiného než víra sama v sebe.
„Jak je to vůbec možné? Kde se to ve mně vzalo?“ Řekne si tohle někdy dítě, které má pocit, že si může všechno dovolit? Nikdy. Nemá potřebu o takových věcech přemýšlet. Jde si tvrdě za svým. Ví, co chce. Má na to. Vůbec o sobě nepochybuje. Co se v něm odehrává?
Čapek: „ Ano, je tomu tak: jsme malá země, ale nejsme okouzleni tím, že jsme malá země. Jsou u nás malé poměry, ale všemožně se zdráháme vidět v tom poetickou přednost, hodnou zvláštní chvály a lásky.