Mé knihy
Myšlenky Kniha, vypracovaná pro klienty kineziologie a nejen pro ně, je rozdělena do dvou částí Srovnání a Programy.
Myšlenky Kniha, vypracovaná pro klienty kineziologie a nejen pro ně, je rozdělena do dvou částí Srovnání a Programy.
Nejprve pojmenování, potom analýza, nakonec řešení Předpokladem úspěchu je nastolení vztahu důvěry a porozumnění. Po otevřeném rozhovoru, obvykle u šálku dobré kávy nebo čaje, se za chvíli budete cítit jako na setkání se starým kamarádem. Výsledkem této fáze bude získání pocitu důvěry a jednoznačné uvědomnění si a pojmenování problému, který Vás trápí.
V souvislosti s faktem, že v září uplyne osmdesát let od úmrtí T. G. Masaryka jsem si uvědomila, že nevím nic o jeho životě a už vůbec nic o jeho smýšlení. S jistotou vím pouze, že žil a byl naším prvním prezidentem. Víc informací jsme na základní škole v sedmdesátých letech minulého století nedostali. Jsou na tom současní žáci základních škol lépe? Přiznávám, že nevím.
Přemýšlela jsem o tom, milý čtenáři, jak započít mé druhé zamyšlení o osobě T. G. Masaryka. Při četbě některých literárních děl, obírajících se jeho životem, si ho můžeme idealizovat – a pak utrpíme psychickou ránu, když se od kohosi dovíme, že nechal v době své prezidentské funkce střílet do lidí. Je to ale pravda?
Ve svém třetím zastavení se chci zamyslet nad T. G. Masarykem, člověkem, který na sobě celý život usilovně pracoval, aniž kdy považoval za nutné ustoupit od svého přesvědčení a vysokých mravních zásad. Ke všem problémům, které tehdy přinášela doba a život sám, se stavěl zcela přirozeně, jak mu kázaly jeho morálka, etika, svědomí.
Právě začínáte číst zamyšlení čtvrté a poslední. Při studiu života a díla T. G. Masaryka mne zaujalo jeho dílo „Sebevražda jako masový sociální jev přítomnosti“. Na internetu se o tomto díle dočtete, že se v něm Masaryk zabývá vzrůstajícím počtem sebevražd v moderní společnosti jeho doby. Snažil se tento jev analyzovat a vysvětlovat.
Jednou jsem jela tramvají a přemýšlela jsem o tom, co se kolem nás dnes běžně děje. Najednou mi bleskla hlavou myšlenka „přivedla žebráka na mizinu“ a pořád se mi vracela.
Jak již víte, zapůjčila jsem si knihu Malostranských povídek od Jana Nerudy z knihovny pouze kvůli jedné povídce – „Přivedla žebráka na mizinu“. Pak jsem ale uviděla název povídky „Týden v tichém domě“ a nedalo mi to. Pustila jsem se do čtení. Co mi má dát? Jaké svědectví přináší do dnešní doby?