Populisté se snaží zdiskreditovat vládnoucí třídu – elitu a nastoupit na její místo. Tvrdí, že na rozdíl od elity naslouchají lidu a jeho vůli. Přestože lid i elita mají stejné zájmy a hodnoty, liší se ve svých morálních zásadách. Lid a elita stojí proti sobě.

Elita je vnímána jako zlo a lid jako dobro. Tak je populismus vysvětlován ve wikipedii. Měla jsem potřebu podívat se a získat lepší informace o významu tohoto slova, když se jím ohání právě elita – představitelé vládní strany, v jejíchž rukách je momentálně výkonná moc.

Pozastavila jsem se ale nad tím, zda má elita stejné zájmy jako lid. Jaké zájmy může ona elita mít? Lid a elitu mohou v našem případě spojovat jedině zájmy žít, přežít a mít se stále lépe. Tedy zájmy ryze materialistické.

Bohužel byla potlačena, ba doslova zabita, národní hrdost, národní uvědomění, které byly nedílnou součástí povědomí občanů Československa ještě v dobách druhé světové války. Proč by jinak byli ochotni bojovat za svou vlast na západní či východní frontě? Jen se ptám, zda, když utíkali, věděli, že tuto příležitost dostanou? Opravdu nám hrdost a národní povědomí vzal fakt, že jsme byli vydáni bez boje? Československo v roce 1918 se stalo kapitalistickým státem s dobře fungující ekonomikou, s dobře fungujícím průmyslem.

Žilo se v něm všem lidem dobře? Jak by o této době vypovídali dnes? Jak jsem se dočetla, propouštěl i obuvník Baťa své zaměstnance, když se stali členy komunistické strany. Nic nikdy nebylo dokonalé, ale každý po dokonalosti touží. Každý si ale onu dokonalost představujeme jinak a proto jí nemůže být nikdy dosaženo. Pokud si někdo myslí, že oné dokonalosti dosáhl, musíme se zeptat, jak dlouho mu toto přesvědčení zůstalo.

V souvislosti s volbami jsem si uvědomila, jak dlouho měli nově zvolení senátoři pocit štěstí, že získali nové životní role? Vzápětí je mohl přepadnout pocit strachu, jak v této úloze obstojí. Vstoupili mezi elitu národa.

Jak jsem se ale ve wikipedii dočetla, elita je spojována se zlem. Proč asi? Každý člověk má své osobní zájmy. Vládní politici byli zvoleni lidem, aby hájili národní zájmy, zájmy lidu. Čemu ale dají vládní politici, elita národa, přednost? Svým osobním zájmům a zájmům rodiny, nebo zájmům národa? Kterého?

Můžeme takto hovořit o všech politicích nastoupivších do vlád po sametové revoluci? Nechovali se všichni stejně? Něco naslibovali, ale chovali se a jednali po svém zvolení právě naopak? Sliby poslední vlády máme v živé paměti. Na vládu je vidět. Už tolik nevidíme na práci poslanců v parlamentu a v senátu, pokud se aktivně nezajímáme. Kdo má ale na takové sledování čas? Každý je zaměstnán svým každodenním životem. Nehřeší na to oni poslanci? Do jaké míry je poslanec svobodný ve svém rozhodování, ve své volbě, ve svých rozhodnutích? Do jaké míry musí respektovat rozhodnutí své strany, popřípadě vlády, pokud je jeho strana v ní zastoupena?

Jsou lidé, kteří, ač nejsou ve vládě, nejsou v parlamentu ani v senátu, považují sami sebe za elitu. Jak je to možné? Je to tím, co všechno vlastní? Je elitou národa někdo jen z toho důvodu, že má velké materiální vlastnictví – větší, než je obvyklé? Jsou elitou národa ti, kteří mají ve svých rukách stíhání a trestání všech viníků, kteří se prohřešili proti zákonu? Mají tedy ve svých rukách zákonnou moc?

Jsou skutečně elitou národa všichni ti, kdo se pohybují na televizní obrazovce? Moderátoři, komentátoři, herci – jsou elitou národa? Kdo je bude znát za padesát let? Jsou elitami jen z toho důvodu, že je vidíme na televizních obrazovkách?

Nebo mezi elity národa patří významní spisovatelé, skladatelé, vědci, malíři, filozofové … Kdo určí, jaký měli tito lidé pro život národa, ke kterému patřili, ke kterému se hlásili, význam? Jejich vrstevníci, nastupující generace? Čas, během něhož bude význam jejich práce a života prověřen?

Pokud žijeme a konáme nejen ve svůj prospěch, ale také ve prospěch celé společnosti s tím, že neočekáváme žádný vděk, žádnou pozornost, je to tak správné? Pokud žijeme a konáme pro svůj prospěch, ale nikoli ku prospěchu společnosti, je to tak správné? Jak to máte vy? V tom druhém případě ale ti dotyční mají potřebu hlásat, že to, co dělají, dělají pro společnost. Následně očekávají od společnosti vděk. Zaslouží si ho? A kdo je tedy elitou národa?

Foto: Ivana Šmucrová