HistorieMohlo by vás zajímatSpolečnost

O amerikanismu

Publikováno:

Dopis vydavateli New York Sunday Times

Čapek:

„Zdá se mi, že americké ideály jsou daleko nebezpečnější pro nás Evropany než pro rozené Američany. Netáži se, jsou-li americké ideály dobré pro Ameriku, nýbrž jsou-li dobré pro Evropu. Moje otázka je, má-li se Evropa amerikanizovat, jak si to mnozí lidé představují. Jsou lidé, kteří si přejí, aby jednou Amerika civilizovala starou Evropu, tak jako kdysi Evropa civilizovala starou říši Aztéků. Přiznávám se, že mne tato představa děsí, jako děsil staré Aztéky kulturní ideál evropských dobyvatelů, a že ve svém aztéckém jazyce vyrážím válečný výkřik proti tomuto ohrožení naší evropské rezervace.

V Evropě až dosud vznikají věci pomalu; možná že americký krejčí ušije tři kabáty, zatímco náš krejčí ušije jeden; stejně je možno, že americký krejčí vydělá třikrát tolik co náš; ale táži se, stráví-li také třikrát větší porci života, je-li třikrát tak silně zamilován jako náš krejčovský tovaryš, píská-li si při práci třikrát tolik písniček a má-li třikrát tolik dětí. Pokud vím, americká „efficiency“ se týká zmnožení výkonů a nikoli zmnožení života. Je pravda, že člověk pracuje, aby žil; ale jak se zdá, žije i v té chvíli, když pracuje. Je možno říci, že evropský člověk je velmi špatný pracovní stroj; ale je to proto, že vůbec není strojem. Je-li zedníkem, není jím jen proto, aby kladl cihly, nýbrž aby při tom povídal o politice nebo o včerejším dnu, aby pil pivo a slavil modré pondělí, a vůbec široce po zednicku žil. Mám za to, že by velmi vynadal člověku, který by mu chtěl dokazovat, že nejvyšší účel zedníka je spěch.

Spěch, rychlost! To je nové evangelium, které se na nás pořád volá z druhé strany oceánu. Chcete-li být bohati, zvyšte svou rychlost a výkonnost! Nechte zbytečných řečí a odpočinků a spěchejte se svou prací! Člověk se neměří ničím jiným než číslem udávajícím jeho výkon! – Nevím, žije-li skutečně Amerika pod bičem tohoto hesla; ale je to heslo, které nám podávají amerikanizovaní Evropané jako program pokroku a rekonstrukce Evropy. Avšak je otázka, je-li spěch a kvantita opravdu jediným měřítkem aktivity. Jsou věci – a zrovna tahle stará Evropa jimi podnes oplývá – , které můžeme velmi těžko měřit jednotkami práce. Člověk, který chce něco vymyslet, nepospíchá s hodinkami v ruce, nýbrž podobá se člověku, který zahálí a maří svůj čas.

Druhé heslo, jež nová Amerika vyváží do ubohé Evropy, je veliké slovo Úspěch. Začni jako liftboy a staň se ocelovým nebo bavlněným králem! Mysli každý den na to, abys to přivedl dál! Úspěch je cíl a smysl života! – Je opravdu povážlivé, jak toto heslo počíná demoralizovat Evropu. Tenhle starý díl světa má totiž jistou heroickou tradici; lidé tu žili a umírali pro víru nebo pro pravdu nebo pro jiné poněkud iracionální věci, ale nikoliv pro úspěch. Světci a hrdinové nejsou lidé, kteří to chtějí „přivést dál“; jsou některé činy a úkoly, kterým je nutno předem obětovat úspěch. Ta pošetilá Evropa se dovedla starat o tisíce jiných věcí než o úspěchy; tyto věci pak zůstaly, zatímco všechny úspěchy, co jich v dějinách bylo, vzal čert. Jak mnoho věcí by zůstalo nevykonáno, kdyby ti, kdo je vykonali, byli mysleli na úspěch! Kdybychom soudili lidi podle jejich úspěchu, ukázalo by se, že devadesát lidí ze sta má v životě spíše smůlu než úspěch a že stěží jeden z tisíce by se odvážil říci, že se opravdu setkal s úspěchem.

Třetí heslo, které nás ohrožuje, je Kvantita. Lidé z Ameriky k nám přinášejí podivnou a fantastickou víru, že jen to největší je dosti veliké. Má-li se postavit hotel, má to být ten Největší Hotel na Světě. Má-li stát něco za podívanou, musí to být to největší ve svém oboru. Stvořitel světa, jak se zdá, nebyl dotčen touto mánií velikosti, neboť nestvořil tento svět jako největší ze všech nebeských těles. Stvořitel Evropy ji udělal malou a ještě ji rozdělil na malé díly, aby se naše srdce netěšilo z velikosti, nýbrž z rozmanitosti. Amerika nás korumpuje svou zálibou ve velikostech. Evropa ztratí sebe samu, jakmile si osvojí fanatismus rozměrů. Její měrou není kvantita, nýbrž dokonalost. Je to krásná Venuše, a nikoli Socha Svobody.

(1926)

 

Tento Čapkův článek jsem četla jedním dechem. Co by asi říkal na současný stav Evropy? Amerikanizace zde již dávno proběhla a i v naší zemi dnes stojí lidé u výrobních pásů stejně, jako tomu bylo již tehdy v americkém Detroitu. Pracovní výkon přizpůsobují rychlosti, s jakou se pohybuje výrobní pás. Ti, kteří jeho rychlosti nestačí a brzdí práci jiným, končí. Není zde prostor pro komunikaci. Aby stíhali plnit plán, mnohdy lidé nevyužívají ani přestávku na jídlo a problém mají někteří i s odchodem na toaletu. Jsou tito lidé úspěšní? Ano? Mají štěstí, že mají práci? Nemá tato práce vliv na jejich psychiku? Jsou tito lidé motivováni k tomu, aby více pracovali na sobě a rozšiřovali své poznání? Jsou předměty, které tito lidé u pásů montují, vyráběny s láskou a citem? Neříká se snad, že i jídlo upečené či uvařené s láskou, chutná zcela jinak? Když jsem se dotkla jídla, ještě u něj chvíli zůstanu. V našem zeměpisném pásmu vyrůstají stále stejné plodiny, stromy rodí stále stejné ovoce, a v zelinářských zahradách roste stále stejná zelenina. Náš jídelníček se stává ale daleko pestřejším, než tomu bylo v minulosti. Je to tak správné? Čím nebo kým je dána tato pestrost? Příroda je dostatečně pestrá, ale člověku to nestačí. Přetváří přírodu k obrazu svému a i sem proniká ona amerikanizace – spěch, úspěch, kvantita.

Ve snaze vydělat co nejvíce za co nejkratší dobu šlechtí člověk nové a nové kultury obilí, luštěnin, zeleniny … Vyšlechtěny byly nové, geneticky modifikované potraviny. Jsou pro člověka škodlivé či nikoli? Kdo na to může odpovědět? Mají se lidé dovědět pravdu? Zajímali jste se někdy o zemědělství v Americe? Je tam možné ještě dostat k setbě původní obilí bez genetické úpravy?

Po plodinách následují hospodářská zvířata. V tomto případě je rovněž uplatňován proces amerikanizace – spěch, úspěch, kvantita. Které zvíře dokáže člověk nejrychleji vykrmit a má z něho největší užitek? Králík se chová pouze na maso. Králík to tedy určitě nebude. Prase se sice nechá vykrmit rychle, ale ne tak rychle, jak by člověk potřeboval. Opět je pro člověka pouze zdrojem masa. Kráva? Sice kromě masa dává člověku také mléko, ale její růst je velice pomalý. Již jste uhodli, o jaké zvíře se jedná? Je to slepice. Zvíře, které může dávat člověku také vajíčka, ale kuřata, která se dostávají na náš stůl, nesnesla ani jediné. Kuřata v Americe nevidí za celý svůj život ani denní světlo, vyrostou tak rychle, že je ani jejich kostra neunese. Jak se chovají slepice na kuřecích farmách v Čechách? Co dostávají za stravu, že rostou tak rychle? Je to pro ně zdravá strava? Je jejich maso zdravé pro nás? Z nezdravého masa se vyrábějí nezdravé uzeniny, které kdysi nepatřily do jídelníčku lidí. Vzpomněla jsem si, jak jeden pamětník vzpomínal na špekáčky svého dětství v době před druhou světovou válkou. Tehdy, když se špekáček nesnědl okamžitě, dal se do spíže, kde vysychal a pak byl ještě chutnější než čerstvý. Jak je to se špekáčky dnes?

Jaké další vymoženosti přišly z Ameriky? Z Ameriky přišla do Evropy i elektrická pračka. Vynález, který se stal pozitivním přínosem pro každou domácnost. Zde se tedy jedná o úspěšný vynález, který se nedal zneužít a ženám ulehčil práci. Za stejný čas se dá vyprat více prádla. Ohledně samotné výroby nejen praček, ale i dalších spotřebičů, které nyní člověk využívá, musíme ale poznamenat, že závody jich chrlí obrovské množství ve všech možných variantách provedení. Aby ale nezůstávaly tyto spotřebiče ležet na skladech – je tedy záměr, že jejich kvalita značně klesla?

Je pro majitele výroby úspěchem, když umístí továrnu v zemi, kde je levná pracovní síla? Zboží se musí vyrobit rychle, levně a ve velkém množství. Kde je ale kvalita? Kde je kontrola výroby? Které výrobky jsou kontrolovány a které ne? Proč dovolujeme, aby se do naší země dovážely nekvalitní výrobky? Někdy se dovíme, že se z trhu stahuje ta a ta šarže konzerv, koření, sýra… Někdy slyšíme i o nekvalitních dětských hračkách. Není tohoto zboží až moc? Jak je možné, že se dostanou až do obchodů? O čem se nehovoří? Na náš trh se dostávají i šroubky, které, když je trochu víc utáhnete, utrhnete jim hlavu. Když si koupíte prodlužovací šňůru, zjistíte, že její životnost je velice krátká. Dnes se elektrické spotřebiče v obchodech netestují, jako tomu bylo dříve. Dokazujte pak, že jste daný spotřebič nepoškodili, když jste ho převáželi. Kdo je trochu manuálně zdatný, možná zvládne onu prodlužovačku opravit. Nejdříve opraví jednu její koncovku, když posléze přestane fungovat, opraví druhou koncovku, a když přestane fungovat opět, začne prověřovat samotný kabel, aby zjistil, že dráty zalité v plastu nejsou vůbec napojeny. Muž nebo žena, kteří nejsou manuálně zdatní, nedokáží tuto prodlužovačku opravit. Musí jít do obchodu a koupit novou. Je to plýtvání penězi. Plýtvání penězi spotřebitelů. Dovozce, který tyto výrobky dovezl z ciziny, netratí. Hlavně že prodá. Zajímá ho ale vůbec, že prodává šmejdy? Není to úspěch, prodat takové velké množství zboží? Mluvíme tedy opět o úspěchu, spěchu a kvantitě. Kam se ale ztratila kvalita?

Zeptám se ještě jinak. Kam se poděla morálka oněch obchodníků, když nám prodávají nekvalitní zboží? Je jedno, zda se jedná o potraviny, nebo spotřební zboží. Je naše společnost zdravá? Je morální?

Čapek ve své úvaze píše, že člověk pracuje, aby žil, a že žije, i když pracuje. Člověk je prý velice špatným pracovním strojem, je to prý ale proto, že vůbec není strojem. Kladu si otázku, zda tato Čapkova slova ještě platí.

Všichni lidé, kteří pracují, to dělají proto, aby přežili i v současné společnosti, ve které se ocitají pod permanentním tlakem. Když se podíváme na dnešní seniory, musíme konstatovat, že po dobu jejich života se svět a s ním jejich život nesmírně měnil. Dnešní osmdesátníci se narodili v období mezi dvěma světovými válkami a během ní. Dětství prožili za války a v období poválečném. Uvědomovali si tehdy plně závažnost doby, ve které žili? Malé dítě nevidí svět objektivně a závažnost situace nedovede pochopit. Dále prožili normalizační padesátá léta, kdy byly majetky tehdejších mocných a majetných konfiskovány a znárodňovány. V roce 1953 jejich rodiče přišli o své úpory zásluhou měnové reformy. Šedesátá léta byla lety uvolnění. V roce 1968 zažili vstup okupačních vojsk do tehdejšího Československa. V oněch sedmdesátých letech opět nastala doba normalizace, kdy na území státu zůstala okupační ruská vojska a nejrůznějším způsobem se vměšovala do vnitřních záležitostí Československé republiky. V osmdesátých letech byla na území Československa stále sovětská vojska, média a celá kultura byla cenzurována. Koncem osmdesátých let se stávající systém hroutí. Probíhá „sametová revoluce“. Naši dnešní senioři zažili rozpad Československa, privatizaci, likvidaci některých českých podniků. Někteří z nich přišli o své úspory v investičních fondech a bankách, které vznikaly po sametové revoluci, aby postupně zanikly a vkladatele okradly. Platí tedy opět slova Karla Čapka, že devadesát procent lidí má v životě spíše smůlu než úspěch? Vzpomínám si, že moje babička říkala, že penze starých lidí byly dříve tak malé, že se o ně musely postarat jejich děti. Tehdy se ale lidé dožívali nižšího věku. Dnes lidé žijí podstatně delší dobu. Ptám se tedy, kde je příčina oné dlouhověkosti? Prodlužuje se nám život zásluhou nezdravých potravin nebo snad máme hledat příčinu ve stále uspěchanějším způsobu života? Jsou příčinou chemické léky, kterými se nám lékaři snaží s menším nebo větším úspěchem zachraňovat či ničit naši tělesnou schránku? Budou se životy dnešních mladých lidí ještě stále prodlužovat? Tak, jak se údajně prodlužuje náš život vegetativní, snaží se naši politici prodloužit i náš život produktivní. Je reálné prodlužování produktivního věku pouhým stanovením věku odchodu do důchodu v zákonech? Možné je všechno.

V dnešní uspěchané době si málokdo dovolí mrhat svým časem, neboť naše společnost je zaměřená na úspěch. Úspěch je měřen velikostí majetku a postavením, které dotyčný zastává. Neustále máme potřebu srovnávat se s okolím. Kde zůstala ta stará Evropa, o které píše Karel Čapek?

Když Karel Čapek píše o zalíbení Ameriky a Američanů ve výškových budovách, netušil, jak těmito výškovými budovami poznamená Amerika celý svět. Po celém světě se stavějí výškové budovy. I u nás se stavěly a staví tyto budovy i z důvodu, aby se ušetřila zemědělská půda. S nárůstem počtu obyvatel na zeměkouli došlo také k nárůstu stavebních prací. Všichni lidé chtějí mít nějaký svůj přístřešek, nějaký domov. Do výškových budov jsou tedy umisťovány obchody, banky, hotely, ale také byty. Jsou ale na této zeměkouli státy, které mají potřebu prezentovat se svým bohatstvím, a jedním ze způsobů je i stavba výškových budov. Tyto státy se předhánějí v tom, kdo postaví vyšší objekt. Momentálně je nejvyšší budovou světa objekt s názvem „Burdž Chalífa“ v Dubaji ve Spojených arabských emirátech. Objekt byl dokončen v roce 2009 a je vysoký 828 m. Další nejvyšší budovy světa jsou v Číně, v Saúdské Arábii, v USA. Nejvyšší budovou v České republice je objekt AZ Tower vysoký 111 m a byl postaven v Brně.

Krása českých měst je v rozmanitosti jejich historických center. Bylo chvályhodné, že tehdejší šlechtici měli smysl pro originalitu. Nenajdete na našem území totožný zámek nebo hrad. Staré měšťanské domy byly rovněž originální a dodnes obdivujeme nejen jejich fasády. Postavíte se před panelové domy a budete obdivovat jejich architekturu? V minulém režimu měly všechny obytné domy šedivé fasády a tak jste se mohli v takovém sídlišti krásně ztratit, neboť jste se ocitli v bludišti naprosto totožných staveb. Doufejme proto, že budoucí generace si budou vážit odkazu svých předků a historická centra měst zůstanou zachována. Budou zachována? Toť otázka. Při současném vývoji, kdy se Evropa stává postupně multikulturní a nově přicházející migranti nemají historické vazby na místní tradice, si tím nemůžeme být jisti. Nemají vztah k hodnotám, které vytvářeli naši předkové v potu a krvi. Další amerikanizace Evropy. Když kdysi evropští dobyvatelé země Aztéků zjistili, že místní obyvatelé nejsou zvyklí obdělávat půdu a nejsou schopní vykonávat těžkou práci na polích, začali vozit do Ameriky černochy z Afriky. Měřítkem bohatství místních farmářů bylo i množství černých otroků. O soužití amerických bělochů, indiánů a černochů by měli psát ti, kteří onu zemi nejen navštívili, ale také tam nějakou dobu žili, aby mohli soužití ras popisovat objektivně.

V současné době ale Evropa prochází něčím podobným, co se dělo v Americe po jejím objevení. Na naší planetě neustále dochází k migraci lidí. Příčinou je mimo jiné nastolený režim nebo válka na území státu, ze kterého lidé pocházejí. Přiznejme si ale upřímně, většina lidí odchází do jiných zemí, do jiných světadílů, aby se měli lépe. V současné době dochází k masové migraci lidí do Evropy. Na rozdíl od Ameriky je ale tento kontinent velice malý a nemůže tedy spasit všechny. Mluví se o špatném hospodaření s vodou, začíná se hovořit o špatném zacházení s půdou, která by nás měla uživit. Mohli bychom tedy konstatovat, že je jen dobře, že na evropském kontinentu klesá porodnost. To ale není v souladu s ekonomickými požadavky. Ti, kteří mají, chtějí mít ještě víc. Kdo prý bude vydělávat na důchodce. Pamětníci vzpomínají na rozhodnutí jednoho ministra financí, který se později stal prezidentem České republiky. Ten totiž měl v roce 1993 rozhodnout o zrušení důchodového fondu. Měl být spojen se státním rozpočtem. Peníze pro důchodce rázem zmizely. Dnes je existence tohoto fondu popírána. Existoval?

V souvislosti s migrační krizí počítá Evropa s tím, že získá nové pracující, kteří mají zaplnit volná pracovní místa na pozicích, na kterých Evropan nechce pracovat vzhledem k dosaženému vzdělání nebo v souvislosti s nízkým ohodnocením práce.

Evropa již nikdy nebude tím starým a bezpečným kontinentem. Karel Čapek by zaplakal. Měla bych pro čtenáře vzkaz: Evropa a lidé v ní žijící jsou tak nemorální, jak nemorálně se chová každý z nás.

 

(podklad článku – stejnojmenná kapitola z knihy Karla Čapka – Zóon politikon)