Včera jsem si na facebooku  přečetla názor, který byl velice zajímavý a dotýkal se povahy nás Čechů. Ptal se mimo jiné, proč jsme tak uzavření sami do sebe?

Máme zvláštní geografickou polohu – jsme sevření mezi horami, které sice nejsou příliš vysoké, přesto nás dostatečně chrání před větry vanoucími od moří a oceánů. O to déle zde setrvává mlhavé počasí, smog a ruku v ruce s tímto stavem nás přepadá smutek a depresivní nálada. I my se pak cítíme sevření svým bezprostředním okolím a nejraději bychom utekli někam se schovat.

Před kým? Před čím? Před svou minulostí? Před odpovědností? Za co? A tak se ptám: mají potřebu ukrývat se před vlastní minulostí utlačovaní nebo utlačovatelé? A nenesou ti, kteří byli a jsou utlačovaní, rovněž odpovědnost, neboť se nechali utlačovat?

Co lidi rozděluje? Soutěž. Boj. Boj o co? O moc, o materiální zisk, o vítězství? Každá soutěž, každý boj má své vítěze a poražené. Dějiny tvoří vítězové. Jsou dějiny pravdivé? Těch poražených je vždy víc. Vítězové se čepýří, naparují a mají pocit, že jim svět leží u nohou. Je tomu tak skutečně? Přitom vědí, že je čeká boj o udržení moci. Jak si ji udrží? Přetáhnou na svou stranu dostatečně silné soupeře, kterým dají moc, pocit důležitosti a zároveň nad nimi získají dostatečnou kontrolu.

To je důvod, proč změna systému, změna stylu, osvícenost nikdy v minulosti nemohly přijít z horních vrstev společnosti. Ty vládnoucí třídy, vládnoucí státy musí mít všechny ostatní pod kontrolou. Jak získají kontrolu? Vytvořením tlaku. Jak? Strachem – z nedostatku, z bolesti, ze smrti. Ten nátlak budou neustále zesilovat. Vydrží jim do té doby, než to přeženou.

Jaká je slabina oněch mocných? Nenasytnost. Co jsou ochotní učinit, aby měli ještě více? Jsou ochotni zaprodat vlastní rodinu, vlastní národ, aby získali – co? Větší bohatství? Větší majetek? Neotočí se jejich rozhodnutí proti nim samotným?

Které rodině, kterému národu toto chování nevezme energii? Rodinu může tato situace rozvrátit, ale také stmelit. Onen zbohatlík se rázem ocitá mimo. Stane se, že ho již vlastní rodina nikdy nepřijme zpět. Podívejme se na zbohatlíky – Krejčíře, Koženého, ale také třeba na Bakalu, který tají vzhled svých dětí. Podívejme se na nepokoje v západní Evropě a USA.

Ani my nejsme šťastni, neboť veškeré technologické know-how bylo kdysi vyvezeno ze Západu do zemí s levnou pracovní silou. Kde je dnes Čína? Lidé zocelení místním režimem se chopili příležitosti a jejich země vzkvétá.

Vše na Zemi je v rovnováze. Pokud jedna země zbohatne, jiné musejí chudnout. Pokud abnormálně zbohatne jeden člověk, musejí ostatní chudnout. To ale platí po stránce materiální, vědomostní, mentální. Můžeme si ale položit otázku, zda chudí lidé strádají i emocionálně

Tam, kde jsou peníze, jsou i vědomosti, příležitosti, ale také radost ze života. Kde nejsou peníze, tam je společenský úpadek, mnohdy roste strach a agresivita. Jak je to ale s vírou? Hledá cestu k víře ten, který je se životem spokojený? Existuje východisko? Co pozvedne společnost? Víra? V koho? V co? Nezapomněli jsme na sebe?

Foto: Daniel Šteffl