Mohlo by vás zajímatSpolečnost

Člověk v 21. století

V souvislosti se současným děním si mnohý z nás asi říká – jakou dobu to žijeme? Co čeká budoucí generace? Zároveň máme pocit, že dnešní mladá generace nemá potřebu toto řešit. Opravdu žije teď a tady na vlně technologické revoluce? Nemáte pocit, že svět se zbláznil? Zbláznil se svět, Severní Amerika, státy EU nebo Ukrajina a Rusko? Jaké postavení v této situaci zaujímá náš stát?

Proč máme potřebu řešit současnou situaci našeho státu? Protože již máme kus života za sebou a tedy máme určitou zkušenost? Byli jsme jako mladí naivní? Uvědomovali jsme si kdysi závažnost doby, ve které žijeme? Uvědomovali jsme si, že doba, ideologie, státní zřízení nám kladou určitá omezení v našem komunikačním projevu? Uvědomovali jsme si, že je nám omezována svoboda pohybu na území nevyznávajícím stejnou ideologii? Jsme na základě dané skutečnosti citliví na jakékoli omezování svobody? Jsme citliví na omezování své osoby i společnosti jako takové?

Jsme citliví na omezování své osoby a omezování společnosti se nás netýká? Uvědomujeme si, že omezování společnosti jednou dolehne i na nás a možná již bude pozdě? Pozdě na co? Na změnu? Změna ale probíhá neustále. Kam jsme se poděli za těch více jak třicet let od změny režimu?

Společnost se měnila a my jsme tuto změnu viděli, ale protože jsme měli pocit, že s ní nemůžeme nic dělat, nechali jsme se ukolébat pocitem, že se nám v podstatě daří dobře a co vlastně chceme? Nám se dařilo dobře, ač byl rozprodáván majetek státu, ač bylo tunelováno naše národní hospodářství a my se ocitli pod diktátem EU, USA a seskupení NATO.

Zavírali jsme před vším oči, protože se nám dařilo dobře. Místní výrobci stěhovali svou výrobu do Asie, zejména pak do Číny za levnější pracovní silou stejně jako všechny státy EU a Severní Ameriky. Číně předali své know-how a dnes se diví, jak má Čína vyspělou ekonomiku, ale také nejlepší bič na své občany – sledovací systém.

Náš průmysl je specializovaný na výrobu součástek pro automobilový průmysl a současný stav ukazuje, že úzká specializace se nevyplácí. Musíme zažívat současnou inflaci, abychom pochopili, v jak katastrofickém stavu je naše hospodářství?

Kolik občanů přišlo o své úspory zásluhou krachu bank a investičních fondů v devadesátých letech? Dnes nám státníci tvrdí, že žádný důchodový fond nikdy neexistoval, ač pamětníci tvrdí opak. Proč ale vlády za uplynulých třicet let žádný důchodový fond nevytvořily?

Neměli bychom po vládách chtít výsledek hospodaření za uplynulých třicet let? Kam se poděly peníze z privatizace? Byly investovány účelně či účelově? A stále jsme ukolébáváni tvrzením, že se máme ve své podstatě dobře. A tak se ptám, jak dlouho ještě? Kdo nám to tvrdí? Kam až budeme muset klesnout? Chceme, aby náš život byl pod kontrolou? Jsme na cestě? Dnes vyšel článek, který ve svém názvu nesl informaci, že dvě třetiny Čechů už odepsaly hotovost. Uvnitř článku byla anketa, ve které svůj názor projevilo pět tisíc čtenářů. Je tento vzorek dostatečný? 50,1 % z nich používá dále hotovost, 26,5 % platí kartou a 19,6 % mobilem. Hodinkami platí 3,3 % z nich a jiným způsobem hradí výdaj 0,5 % respondentů reagujících na anketu.

Včera jsem poslouchala záznam rozhovoru s bývalým českým prezidentem a také bývalým ministrem financí Václavem Klausem. Rozhovor byl realizován ve slovenské televizi. Václav Klaus v něm prohlásil, že politika současné české vlády je proinflační. To vidí každý, kdo není hluchý a slepý, kdo chce vidět a slyšet. Dále prohlásil, že Evropa nemůže být funkční, protože nemá dostatek energie a také, že Německo získává elektřinu z uhlí, plynu, ze slunce a vzduchu.

Od přátel ze Severu jsem se dověděla, že Německo si v Norsku zakoupilo certifikát původu elektřiny. Je to v pořádku? O tom by měli rozhodovat jiní.

Dále Václav Klaus prohlásil, že politika předbíhá ekonomiku. Prý tomu tak bylo za socialismu a dnes je tomu stejně. Já si jen kladu otázku, zda tomu tak nebylo vždy. Vraťme se zpět do období po sametové revoluci, do období, kdy jsme budovali vazby na kapitalistický Západ. Bylo moudré otevřít se ekonomicky západním zemím, když naši občané mohli začít na Západě pracovat až po sedmi letech? Bylo toto rozhodnutí více politické, nebo ekonomické?

Když tehdejší ministr financí prohlásil, že je mu jedno, z čeho, z jakého zdroje pocházejí peníze, byl to názor více politický nebo ekonomický? Není to podobné, jako když ministr prohlásí, že si občané mají jet za levnějšími nákupy do ciziny? Jak se nám líbí dovoz potravin a obilí z válkou zasažené Ukrajiny? Na webových stránkách www.nasepraha.cz byl uveden 23. 4. 2023 následující text:

„Podle factcheckingových  webů provedly ohromné investice do ukrajinského zemědělství americké společnosti Monsanto (dnes Bayer), Cargill a Dupont, které GMO potraviny a zakázané pesticidy akceptují. Podíly v těchto firmách mají americké investiční kolosy Vanguard Group, Black Rock a Blackstone. V roce 2019 ukrajinský prezident Zelenskij dal vládě úkol, aby zrušila moratorium na prodej půdy. Strhly se okamžitě protesty ukrajinských zemědělců, kteří se obávali, že tyto kolosy jejich půdu skoupí.“

Mezi námi, pobavilo mne přejmenování značně „profláknuté“ společnosti Monsanto. Před několika roky se mi dostala do rukou kniha „Jedy, víme, co jíme?“ Jejím autorem je William Reymond. V této knize se dočtete informace jak o společnosti Monsanto, tak o hospodaření v USA a jak se tento styl aplikuje také v zemědělství a potravinářství v Evropě – jmenováno je např. Polsko.

Dnes se rozčilujeme ohledně množství pesticidů v obilí z Ukrajiny. Víme ale my, co vlastně jíme? Řešíme zdravé životní prostředí, ale co je schopna zachránit malinká Evropa? Občas se mi zdá, že to, co žijeme, je hra, ve které se jedná o moc peněz. Lidé jsou jejich prostřednictvím ovládáni jako figurky na šachovnici. Řekněme si ale, kolik je států, které ekologii vůbec neřeší? Jinak by nemohly vypouštět odpadky do moře, nedovolily by kácení pralesů. V některých zemích mohou žít lidé po vzoru svých předků bez všech možných technických vymožeností. Je jejich život zdravější? Je šťastnější?

Takže poslouchejte: „Pesticidy vstoupily do našeho každodenního života v době vzniku moderního zemědělství.“ – viz. výše uvedená kniha, str. 250. A dále na str. 251: „Francie je celosvětově třetí největší uživatel insekticidů, fungicidů a herbicidů. To ovlivňuje kvalitu povrchových i podzemních vod.“

Vodu potřebují k životu zvířata, lidé, rostliny. První obětí pesticidů jsou děti. Takže se v této knize dočtete, že v roce 2000 se vláda v USA začala zabývat ochranou zdraví dětí. Závěr byl ohromující. Více jak čtvrtina milionu dětí ve věku do pěti let sní každodenně více než dvacet pesticidů. Do organismu více než jednoho milionu stejně starých dětí se dostane patnáct pesticidů denně. Dvacet milionů takto starých dětí sní denně osm pesticidů.

Jedno dítě každoročně zkonzumuje dva tisíce devět set toxických látek. Potraviny spojované s těmito jedovatými látkami tvoří základ evropské stravy. Na nejvýhodnější pozici pro šíření těchto chemikálií stojí jablka, špenát, broskve, papriky, jahody, víno dovážené z Chile, brambory a zelené fazolky.

Lékaři Philippe Grandjean  a Philip Landrigan z Harvardovy lékařské fakulty uveřejnili v roce 2006 výsledky výzkumu na téma „tichá epidemie“. Analyzovali vliv dvou set dvou různých chemických látek na děti a dospěli k závěru, že tyto prostředky i v malých dávkách způsobují u dětí četné neurologické problémy, jako jsou mentální retardace, poruchy pozornosti, mozkové ochrnutí …

Pesticidům je velmi těžké uniknout, protože se objevují na všech úrovních potravinářského řetězce. Jsou v mase, ve vodě, v mléce, oleji, obilovinách, chlebu i těstovinách. Zelenině a ovoci v tomto výčtu patří nezáviděníhodné místo.

V knize se dovíte mnoho dalších informací. Četla jsem ji a vydána byla v roce 2008. Myslíte si ale, že se doba a přístup ke zvířatům, plodinám a potravinám od té doby změnily?

Takže se společně podívejme na složení hnoje. Všechny – kravský, koňský, slepičí … obsahují sušinu, organické látky, fosfor, vápník, hořčík, dusík. Zajímalo mne, jak funguje fosfor, a odpověď? Je prvkem plodnosti potřebným pro mnohé metabolické procesy rostlin. Člověk – Evropan – se během druhé poloviny 20. století a na počátku století 21. stále více vzdaluje přírodě. Bere ji jako fabriku na potraviny, kdy přirozenost přírodního cyklu ovlivňuje všemi možnými i nemožnými způsoby.

Přírodní hnojiva jsou nahrazována chemickými bez ohledu na to, jaký dopad budou mít na lidské zdraví a na přírodu samotnou. Divíme se, že se půda stává sprašnou? Překvapuje nás, že je odplavována ornice? Ale regály obchodů jsou zaplavovány pestrou škálou zboží, které upoutává pozornost svou barevností, pestrostí. Co by obchodník neudělal pro to, aby upoutal oko zákazníka a provokoval jeho chuťové buňky? Zelenina i ovoce jako vojáci jsou vyrovnaní v regálech a přepravkách.  Jak abnormální je, že zde nevidíte ani jednu křivou mrkev, červivé jablko? Víme, co jíme?

Regály obchodů jsou plné polotovarů a opět se ptám: „Víme, co jíme?“ A když si kupujete hotová jídla: „Víte, co jíte?“ Kam se dostal homo sapiens v 21. století?

 

Foto: Ivana Šmucrová