S jednou svou klientkou jsem měla zajímavé sezení. Jeho hlavním tématem se stal chaos. Vůbec mne nepřekvapilo, že toto téma se prolíná do života společnosti a naopak. Jeden článek jsem již o něm napsala.

A tedy ano, žijeme v chaosu, který je záměrně vyvoláván. Vždyť se říká, že když se dva perou, třetí se směje. Kdo se zde směje?

Pravdou je, že jsme zahlceni informacemi. Jsme ale také tak zahlceni každodenními starostmi, že nevnímáme, nebo ani nemáme možnost sledovat, co se na nás vymýšlí. Je to záměr? Následně můžeme být bezradní, neboť tomu, co se děje, vůbec nerozumíme. Jsme stále více omezovaní a z této situace nás přepadají pocity úzkosti s tím, že cítíme bezmoc. Z toho důvodu mnozí nejdou k volbám, protože se domnívají, že nemají z čeho vybírat a nemohou tedy nic změnit.

Je nám tedy podsouváno, že jsme „nikdo“? Je v tom záměr? Ani si to neuvědomujeme, ale stali jsme se sluhy, otroky režimu. Koho? Státu, EU, Ameriky? Stalo se, protože jsme spoléhali na druhé. Na vedení obcí, krajů, státu … Chovali a chováme se jako malé děti, které jsou závislé na svých rodičích. Stejně se ale chovají i ti, kteří nás na různých stupních úrovně řídí. A takové dítě v nás se snaží být poslušné, aby se vyvarovalo trestu. Každý trest má spojený s řevem a s pláčem. To ale neznamená, že dospělý člověk nemůže řvát, plakat a následně trpět sebelítostí.

Teď můžeme litovat, že jsme si neuhlídali dědictví našich předků a nechali jsme ho rozprodat a rozkrást. Důvěřivost. Není naivní? V současnosti máme vztek, ale zároveň máme pocit, že máme svázané ruce. Situace, která je u nás, je v celé západní Evropě. U nás je ale přece jen trochu jiná. Zatímco v západní Evropě mají domácí obyvatelé problém s migrací z Asie a z Afriky, náš život komplikuje migrace z válkou zasažené Ukrajiny. Migrace zastavila Evropu a tedy i nás v pohybu fyzickém, mentálním i tom duchovním.

Co nás brzdí? Pocit zneužití? Určité věci už nemůžeme slyšet ani vidět. Jsme ochromeni tím, co se děje. V takovou chvíli se v lidech probouzí pudovost – tedy chránit sám(-a) sebe. Proč jsou dnes mezi lidmi tak vyhrocené vztahy? Probudilo se v nich jejich „JÁ“? V tomto postoji je ale také určitá omezenost. Ačkoli je společnost názorově roztříštěna – a možná právě proto –  je snáze ovladatelná.

Jako jednotlivci jsme mnohem omezenější ve svých úvahách, snáze se podřídíme a jsme poslušnější. Vždyť jako dětem nám rodiče říkali, že jsme ještě nic nezažili, abychom si mohli diktovat, co chceme. Musíme se jim podřídit a poslouchat. Toto chování jsme si přenesli do dospělosti, neboť máme strach ze ztráty zázemí. To vše děláme i proto, že chceme být oceňováni. Děje se tak? Nejdříve jsme byli nevzdělaní. Pak se nejsme ochotni stěhovat za prací, postarat se o rodiče, nyní nechceme rodit děti a pracovat rukama. Co ti naši rodiče vlastně chtějí? Vědí to oni sami? Není jim to také diktováno?

Rodiče nás srovnávají s jinými našimi vrstevníky a nemají zájem nás vyslechnout. Mnozí si hrají na někoho, kým ve skutečnosti nejsou. To, jak vypadají a jak se oblékají, ještě neznamená, že jsou vševědoucí. Ba naopak. V ostatních ale mohou probouzet takový dojem nátlakem, kterým na ně působí. Když si opět vzpomeneme na školní léta, můžeme si uvědomit, že právě oni namyšlení spolužáci vytvářeli ve třídě napětí, které chod třídy ochromovalo. Tito spolužáci způsobili ve třídě rozkol, rozkol až takový, že se žáci ani po ukončení školní docházky nechtějí setkávat. Není tento model podobný dění v naší společnosti?

V takové třídě byli zastoupeni ti, kteří jí panovali, ti, kteří jim pochlebovali, ti, kteří vše ignorovali, aby si nedělali zle, a poslední byli otloukánci. Ve společnosti jsou pro panovníky nebezpeční ti, kteří dosud vše ignorovali, a najednou ignorovat přestanou i ti, kteří sloužili a sloužit přestanou. Proto ti, kteří vládnou, musí neustále společnost udržovat v napětí. Tomuto účelu posloužil covid, válka na Ukrajině, válka na Středním Východě, příliv migrantů – a co přijde nyní? Od čeho je odváděna pozornost?

Pokud sledujeme okolní situaci, nemáme čas na sebe. Vláda ignoruje problémy s ukrajinskými uprchlíky, kteří se, z mého pohledu, stali balvanem současného života v Česku už jenom z důvodu ztráty pocitu bezpečnosti na ulicích našich měst. V současném parném létě poslouchám jen stížnosti na jejich chování na koupalištích a rybnících, které je dosti omezené a omezující.

Ale když se vrátím zpět do doby mé školní docházky, ti, kteří tehdy vytvářeli ve třídě napětí, nepatřili k nejchytřejším a svým smýšlením byli omezení. Nikdo s nimi nechtěl přijít do konfliktu. Ti nejslabší se jim podřídili a na slovo je poslouchali. Člověk měl občas pocit, že kdyby jim ti omezenci rozkázali, aby skočili do ohně, tak by skočili. Ale ocenění se od lidí chudých duchem nikdy nedočkáte. Jak byste se mohl(-a) dočkat ocenění od takového spolužáka? Vedle podobného člověka se ale nikdy nemůžeme cítit jistě, stabilně a bezpečně. Naopak, vedle něj jsme v neustálém neklidu. Jak dlouho to můžeme vydržet?

V posledních letech, tedy od roku 2019, se zdá, že jsme permanentně udržováni ve stavu napětí. Mnozí se cítí tímto napětím přetíženi. Co přijde dál? Zjišťujeme, že je náš stát rozprodán. Můžeme si jen položit otázku, do jaké míry byly všechny dosavadní vlády od roku 1989, včetně té současné, provázány s korupcí a organizovaným zločinem.

Těch kauz bylo v uplynulých letech moc a bitcoinovou aférou to možná nekončí. Napětí ve společnosti se ale stupňuje. Nátlak na vládu je tak velký, že si možná s výpadkem elektřiny v Praze, severních Čechách a na Olomoucku paradoxně oddechla. Média mají nové téma. Očekávalo se, že během prázdnin budou lidé řešit jiné záležitosti než společenská témata. Jenže začátek prázdnin byl opravdu horký ve všech směrech.

Budou se výpadky elektrické rozvodné sítě opakovat? Pro většinu obyvatel a uživatelů této již drahé až předražené komodity by to bylo na pováženou. Ptáme se tedy, jak je možné, že stát na základě rozkazu EU může schválit, přistoupit a na obyvatele státu přenést tak nehorázné požadavky Green Dealu, ač si musí být vědom, že je sám nedokáže splnit? Navíc víme, že při odpojení plynových a uhelných elektráren není naše přenosová soustava schopna regulovat výkyvy napětí v síti.

Je člověk schopen regulovat neustálé napětí na něho směřované? Možnosti řadových občanů jsou omezené. Kdo takto neuvažuje? Mnozí se z tohoto napětí hroutí. O tom svědčí množství sebevražd, kdy některé z nich jsou zveřejněny jen proto, že omezily chod společnosti. Depresemi dnes trpí nejen dospělí lidé, ale také děti. Proč se toto napětí ve společnosti stalo po roce 1989 intenzivnější?

Tehdy měl každý jistotu práce a bydlení. Tím byly uspokojeny základní lidské potřeby. Dnes se životy lidí staly součástí tržní ekonomiky. Vyhrává ten nejsilnější, nejpružnější, nejtvrdší. Skutečně? Je ale sám. Je sám, ač má kolem sebe mnoho lidí. Společnost ovládly chamtivost a závist. Z toho důvodu začala celá společnost a lidé v ní žít na dluh. Prostřednictvím této dluhové pasti je společnost ovladatelná, zneužitelná, manipulovatelná. Totéž platí o lidech v této společnosti žijících.

Náš stát je jiný než všechny ostatní v Evropě. Vznikl totiž zdola. Český jazyk se zachoval jen zásluhou obyčejných lidí. V době Rakouska – Uherska se česká šlechta poněmčovala, aby se přizpůsobila a přiblížila ostatní šlechtě v monarchii.

Je tedy potřeba tento program zopakovat. Jedinou cestou z chaosu je přestat žít na dluh a začít spolupracovat.

Foto: Ivana Šmucrová